JIŘÍ JÍROVEC

Ztratila se nám slova mír, debata, diskuse, ztratily se nymfomanky, kterým koukaly (víte co) z očí. Posledního básníka, který napsal, že maminky jsou od toho, aby dětem vyprávěly pohádku a svět byl (alespoň vypadal, že je) v pořádku, zadupaly okolnosti do země. 

Zmizeli vědci, kteří se kdysi brali za mír, protože i ten Teller si uvědomil, co s ostatními způsobil sestrojením atomové bomby. Zmizeli filosofové, kteří by připitomělým politikům naložili: „Vy volové, chápete vůbec, s kým se paktujete?“

Zmizel humor, vymřeli Hrabalové, režiséři, herci a všichni ostatní, kteří prý minulý režim až k smrti nenáviděli. Svoboda náhradu nepřinesla. Cinkání klíči se vrací jako ozvěna nápadně podobná vzdálenému umíráčku. 

Náš život naplnil strach z nedostatku, zimy a možné války. 

Urodili se pitomci, kteří by odstrašovali až do úplného odstrašení, aby v předsunuté obraně zjistili, že útok je nad obranu. Urodili se pablbové, kteří se, v imitaci pout a krve, válejí před nesprávnou ambasádou. 

Urodila se blondýna, které nekoukají (vite co) z očí, ale kanony a kulomety. Jejich hlavně ukazují cestu: „Poslouchej, bučí kráva, tou se dej, ta je pravá, jseš mladej, jseš hloupej, já jsem stará kráva.“ Tak zní rada nezkušenému oslíkovi v písni V+W. 

Zrodil se vůdce, který „odvážně až hraničně“ pošlapal Listinu základních práv a svobod a nohsledi se mu odvděčili obnovením vůdcovství pěknými 100 % hlasů.