FRANTIŠEK DOSTÁL

Zřejmě hloupá otázka hned v názvu těchto několika řádek. Ceny všeho okolo nás totiž letí raketově vzhůru. Snad jen pobyt na ulici v čase deště po dobu jedné hodiny bude zatím zadarmo. Když ale bude někdo toužit po delším promáčení, bude si asi muset již připlatit. Nakonec jedno z posledních zdražení se dotklo právě i pitné vody. No a jak někomu známo, bez vody není života. Kdesi ubývají i spodní vody a studny jsou hlubší a hlubší. Další nová realita. A rovněž tak přirozené závlahy shůry pomocí deště, také nějak ubývá. Přibývá ale přicházejících k nám lidí, co se rovněž potřebují napít. Není divu, že přicházejí i problémy, a tak ceny povyskakují, ale člověk zase musí hlouběji zapátrat v kapse při vyhledávání mincí.

Podražil i rohlík. I ten poněkud větší. Přibylo navíc i dost lidí, co stojí ve frontách nejen na udělení víza, ale i na talíř s teplou polévkou. Také jeden z důvodů ke zdražování, že? Prostě lidí, co potřebují cosi pozřít, přibývá, avšak současně čehosi ubývá. Třeba lidské soudružnosti a dobré vůle si vypomoci. Přibylo navíc totiž lidí, co si přejí vypomoci jen sobě a třeba i během chůze po zádech jiných lidí. Nu což, řekl by si leningradský listonoš a šel si stoupnout do fronty na jídlo podruhé. Jíst se má alespoň třikrát každý den a stejně tak pokrm čímsi zapít. Poté by mohl následovat spánek, avšak s hlavou plnou myšlenek se to příliš nedaří.

Není vůbec žádným překvapením, že mnohé pochutiny stojí více peněz. Lidí, kteří jedí, totiž přibývá a říkají si o jídlo různými jazyky. Ovšem i za překlady do jiného jazyka se někdy musí platit. Zdražilo kdeco a podraží i to, o čem zatím ještě nevíme. Třeba se bude platit víc i za větší okno v bytě, neboť majitel bytu z něho vidí mnohem víc. Ale co určitě pro mě nepodražilo, byl pohled na čerstvě vyrostlý lesík fialek pod stromy nedaleko nádraží v Praze v Braníku. Ten úžasný a hřejivý pocit ze spatřeného je dosud bezplatný…