JOSEF ONDROUCH
Válkami s přestávkami v míru jsou naplněné veškeré dějiny lidstva. V posledních dvou stoletích jsou nebezpečnější a stále významnější roli v nich hrají USA. S válkou s účastí USA se střetáváme ve zpravodajství a publicistice takřka denně, najmě v té televizní. Na své si přijdou čtenáři v knihách zaměřených na dvě Velké války. Na První světovou převažují pohledy oblíbených autorů už ustálené jako je tomu u Angličana Folleta v Pádu titánů, Američana Hemingwaye v románu Sbohem armádo či našeho Haškova Dobrého vojáka Švejka. Pokusy o změny pohledu na Velkou válku, jež představují Christopherovi Náměsíčníci, nejsou díky i předchozím vynikajícím spisovatelům úspěšné. Nejsou ani tak četné, jako v případě II. světové války. Alespoň u nás na náměsíčníky ve válkách jen málokdo dá.
Poměrně úspěšně pravdě odpovídající pohled na Velkou válku pokud jde o II. světovou válku nahrazují četné románové fikce. Dodatečně a stále více ponižují roli sovětského Ruska. Když ji nejsou schopni popřít, tak ji degradují na temný obraz Stalina, snažíce se očernit nebo, když se to nedaří, zamlčet dějinnou úlohu SSSR. Ukázkovým je v tom románový seriál Jeffry Archera Cliftonovy kroniky. Redukuje pohled na válku s nacistickým Německem líčením hrdinných činů příslušníků britské a americké armády. Opomíjí roli Ruska degradujíc ji svérázným líčením Stalina i role Velké trojky, pro kterou i tehdejší svět byl sovětský vůdce Strýčkem Joem. Archer ve smyšlených pamětích Stalinova tlumočníka představuje jako fiktivního spisovatele Babakova i s jeho také neexistující Nobelovou cenou za literaturu.
V češtině právě vyšel první díl sedmidílného seriálu Jen čas ukáže a připraveny do tisku jsou Hříchy otců Jeffrey Archera, nejvíce vydávaného autora, konzervativce s kriminální zkušeností. Archer s touhle kvalifikací je nejvýraznější postavou literatury v očerňování sovětského Ruska. Vůbec nevadí, že Stalin se stal synonymem světodějného obratu v porážce do té doby vítězícího nacistického Německa ve městě spjatém se Stalinovým jménem. V době války se mu dostalo výjimečného ocenění; svobodný svět s obdivem pohlížel na Stalina jako na osobnost roku 1943, jak se objevil i na obálce renomovaného amerického týdeníku Time. Ještě dlouho potom téměř nikdo nepochyboval o tom, že tomu tak bylo právem. Obrat přinesla Američany a Brity zahájená Studená válka.
Ještě účinněji než Archer ukazuje v pokřiveném zrcadle II. světovou válku s americkou/britskou účastí současná filmová a televizní tvorba. Ukázkový je velkofilm, který téměř každý viděl: Nejdelší den. Opakováním v televizi i u nás vnucuje dojem, že při Operaci Overlord šlo o rozhodující a největší vojenskou akci války a v dějinách vůbec. Skutečnost je tomu ale vzdálena. Stalingradská bitva rozhodující díl historie jako kdyby neexistovala. Stále více se falšují dějiny a zřetelně se to projevuje v pohledu na americké války všeobecně.
Vůbec ta první začala sérií povstání od roku 1775 (Patrioti) a skončila v roce poslední porážkou Britů léta páně 1815. Dala vznik Spojeným státům americkým. Svobodnými občany se stali i Afroameričané, bývalí otroci bojující proti Britům. Rozhodnutí prezidenta Washingtona nerespektovali ale v jižních státech s vyhroceným rasismem otrokářství. Většina osvobozených otroků se usadila na liberálnějším severu USA; ale ani tam neměli na růžích ustláno a byli vystaveni nejrůznějším druhům diskriminace. Část bývalých otroků se vrátila do Afriky, kde založili a v roce 1847 vyhlásili nový stát výmluvně nazvaným Libérie, který mnoho sliboval, ale většinou nic nesplnil. Liberijská republika vznikla kolonizací, kde původní obyvatelé se stali občany druhého řádu. Nebyli ale vyhubeni tak, jako Indiáni v genocidě v USA završené po americké občanské válce.
Válka Severu proti Jihu za osvobození Američanů černé pleti začala 1861. Skončila v květnu 1865 porážkou jižanské Konfederace usilující o získání samostatnosti založené na otrocké práci. Ale i po vítězství Severu svobodu Afroameričané získali jen formálně. V procesu 14letého období nazvaném Rekonstrukcí vláda USA rasismus na Jihu nejen zachovala, ale segregaci rozšiřovala i na Severu; rasismus se stal trvalou součástí USA IX. až do poloviny XX. století a v recidivách přežívá v USA hlavně na jihu dodnes.
Reálný pohled na významnou část dějin zůstává Američanům skryt. Základ je dán už tím, že výuka o Rekonstrukci, kdy se čtrnáctileté období boje za svobodu občanů USA černé pleti zrovnoprávnění občanů rozplynulo obnovou rasismu v segregaci, je vyloučena z výuky na amerických školách. Znalosti o Rekonstrukci rasismu mohou získat až jen někteří na obor zaměření studenti amerických univerzit. I v americké armádě se upevnil rasismus. Projevil se výrazně ve válkách s Indiány v genocidě likvidující původní obyvatele.
První světová válka nebo jak se jí obecněji říká Velká, byla další vítěznou válkou, kterou se mohou USA pochlubit. Tak, jak jsou předešlé vítězné spjaty se jmény Washingtona a Lincolna, je Velká válka spojená s prezidentem Wilsonem. Byla vítězstvím nad zločinnými monarchiemi tak, jak to výstižně vylíčil v Pádu titánů i u nás čtenáři oblíbený Ken Follet. Vše ale změnilo zneuctění výsledků jednání o míru z Versailles italským fašismem a hlavně jeho nacistickou odrůdou v Německu podporovanou nebo přinejmenším tolerovanou z USA.
Další vítěznou válkou, na které se významně podílely USA, je Druhá světová válka. Opět byla spojena se jménem amerického prezidenta tak, jako ta První světová. Další kladná postava nejen amerických, ale i světových dějin Roosevelt skoro až symbolicky umírá ve dnech bezprostředně před vítězstvím. A opět dochází k dějinnému zvratu; dokonce rychleji než v předešlých případech amerických válek. Pokud jde o Roosevelta, je až trapné, jak ho označuje nemálo Američanů za komunistu. Vrcholem se stalo odstranění prezidentovy sochy v New Yorku s nařčením, že byl rasista!
Krátce po Rooseveltově smrti nový jižanský prezident USA Truman v Postupimi zahajuje dodnes nekončící deterent. Pokouší se zastrašit Stalina. Vyzývavým upozorněním na existenci monopolu USA na novou atomovou zbraň masové zkázy. Ale neuspěje. Rusové už vědí. A i když vyčerpané válkou vynakládá sovětské Rusko maximum úsilí na to, aby nebezpečný US atomový monopol odstranilo.
Následuje Studená válka bez konce hledající cesty k likvidaci komunismu jinými prostředky než ze hry vyloučený jaderný konflikt. Atomová puma i v rukou Sovětského svazu proces amerického odstrašení obrátila proti USA vytvořenou rovnováhou strachu před vše a všechny ohrožující jadernou katastrofou. Vládci Ameriky hledají cestu v dílčích konfliktech využívajíce ekonomické převahy.
Korejská válka začala v červnu 1950 a přes po třech letech uzavřené příměří ohrožuje svět dodnes. Že by to mohlo být nebezpečí fatální, na to ukázala naštěstí jen fikce románu Nikdy spisovatele Folleta. Mezitím rozpoutané jiné americké angažmá na Ukrajině Folletem vyzvednuté reálné nebezpečí jaderné války s Čínou ale odsunulo jen do pozadí.
Permanentně pokračuje studená válka. Od počátku ale zahrnuje i nekonečný seriál válek skutečných. Americké mezi nimi převažovaly a byly největší. Válka v Koreji nebyla pro USA ještě válkou prohranou; ale ani úspěšnou. Potvrdila zrod nové velmoci v podobě komunistické Číny Mao ce tunga, která se od vzniku stává vedle reálně socialistického Sovětského svazu a jeho satelitů stále více terčem amerického odstrašování.
Americká válka ve Vietnamu střídající slábnoucího a poraženého spojence Francii v Indočíně probíhala od začátku padesátých let postupnou infiltrací v posilování přímé angažovanosti USA. Trvala dvacet let. Vrcholila přes půl milionem bojujících amerických vojáků v roce 1969 a skončila první ostudnou porážkou USA. Uzavřel ji spektakulární úprk posledních amerických vojáků před vítěznými Vietnamci v březnu 1973. I délka této zprvu skryté účasti USA, pokračující v přímé účasti v bojích, doprovázená masovou propagandou dezinformací i přímých akcí CIA by měla vést k zamyšlení nad současnou válkou na Ukrajině a i tam doposud nepřímým ale stále větším zapojením USA.
Velkou se stala válka proti Iráku. Je svého druhu výjimečná tím, jak začala opakovaně lživým obviněním Iráku nejdříve ze zvěrstev proti Kuvajtu a pak generálem Colinem Powellem ministrem zahraničí USA z vlastnictví zakázaných zbraní masového ničení. Válku s podporou Británie, Polska, Austrálie a pak i dalších koaličních sil včetně českých vyvolaly USA v březnu 2013. Bleskově zemi obsadili; splnil se hlavní cíl, když ovládli těžbu a prodej nafty. Irák ale trvale rozvrátily. USA zapříčinily vznik Islámské státu a rozšíření teroru a nestability po celé oblasti. I když formálně poslední vojenské jednotky USA v roce 2011 Irák opustily, udržují své pozice a ovládají přírodního bohatství Iráku.
Nepravdivým se ukázalo obvinění Iráku Saddáma Husajna z podpory islámských teroristů v jejich sebevražedných útocích unesených letadel 11. září 2001. Většinu přímých vykonavatelů sebevražedných útoků letadel na dvojčata Světového obchodního centra a Pentagon s tisíci obětí představovali Saudští Arabové. Jejich nejštědřejší sponzoři byli také ze Saudské Arábie. Ti obviněni, ani potrestáni nebyli. Skutečný hon na vůdce teroristů započal až když vůdce Al-Káidy Usáma bin Ládin začal působit proti USA z Afghánistánu. I když ho pak americké komando zlikvidovalo v Pákistánu, stala se aktivita Al-Káidy jednou z příčin další velké Americké války právě proti Afghánistánu.
Válka USA proti Afghánistánu trvala podobně jako Vietnamská dvacet let. I její finále v obklíčeném Kábulu v srpnu 2021 bylo téměř stejné jako chaotický útěk Američanů ze Saigonu. Záminkou pro účast v této válce byla neochota převážně vládnoucího Tálibánu vydat bin Ládina. I když obvinění Tálibánu z terorismu nebylo zcela průkazné a jeho vůdcové dokonce nabízeli USA dohodu ke smíru, USA nabídku odmítly a rozpoutaly v Afghánistánu rozsáhlou válku jako ve Vietnamu.
Válka proti Afghánistánu byla nesmírně nákladnou. Jen USA stála přiznaných 2,26 bilionů dolarů. Velká část peněz skončila skandální korupcí a v neformální podpoře jediného prosperujícího oboru v produkci a stejně tak nezákonném vývozu opia. Jeho exportem až 8000 tun ročně, se stal v průběhu americké operace Trvalá svoboda Afghánistán světovou jedničkou. Přeborníkem byl Afghánistán rovněž v korupci. Z 887 miliard US$ určených na rekonstrukci, nezůstalo v zemi pod Hindúkušem ani památky. S nakradenými miliardami pod ochranou USA naopak utíkali před vítězným Tálibánem vyvolení afghánští korupční spojenci. Také miliardy uložené v amerických bankách uzmuli Američané tálibánskému Afghánistánu při zrodu jeho státu. Afghánistánu zanechali hladomor a vládou USA oblíbené, i u ostatních amerických spojenců vynucované sankce. Paradoxně hledá vůli k pomoci Afghánistán v Rusku a hlavně bezprostředně a zdá se i účinně v komunistické Číně; I když ta by mohla mít důvody k nepřátelství kvůli nebezpečí, jež hrozilo z Afghánistánu v podpoře islámského terorismu v Sin ťiangu.
Přímá angažovanost USA v poslední válce přímo v Evropě na Ukrajině není na první pohled příliš zřejmá. Byly to ale USA, které od začátku podněcovaly k nedodržování Minských dohod 2014/2015. Po připojení Krymu k Ruské federaci došlo k eskalaci napětí a přímým bojovým střetům a Minské dohody pod tlakem USA, NATO a militantních kruhů v Ukrajině přestaly platit. Když Kyjev začal usilovat o vstup do NATO, bylo jen otázkou času, kdy a jak propuknou boje s přímou účastí Ruska. Ta byla zahájena 24. února 2022. Vypukla válka, které se dalo zabránit, pokud by se Ukrajina smířila s opět ruským Krymem, přestala usilovat o začlenění do NATO a Západ to akceptoval; tak by to považoval za možné bývalý prezident USA Donald Trump.
Spojené státy, NATO a pod tlakem naprostá většina spojenců USA se rozhodly pro válku a ji doprovázející protiruské sankce. Stále více osobností „válku proti Rusku do posledního Ukrajince“ zpochybňuje tak, jako to vyjádřil mimo jiné exporadce Reagana vlivný publicista Doug Bandow. Je to válka především USA, do které se po neblahých zkušenostech z Vietnamu a hlavně Afghánistánu snaží zatáhnout Evropu. Prozatím se jim to daří. I Česko ústy premiéra Fialy a ministryně jeho vlády Černochové se hlásí k účasti v ukrajinské válce.
Není pochyb o tom, že Spojené státy americké jsou velkou zemí. I velké války, které USA vedly, byly většinou velké v kladném slova smyslu. Obdivuhodné výsledky se ale vždy nějak zvrtly a i v případě toho největšího přínosu Ameriky ve II. světové válce, obrátily v opak. Studená válka se sérií amerických válek ji doprovázejících je toho dokladem.