TAŤÁNA KRÁLOVÁ
Ryby mluví kmitáním svých těl,
povídají si v přítomném čase,
každá nadnášená
vlastní vzducholodí
a samozřejmou vodou,
bez tíže a bez ulpívání.
Někdy se třeme
kůží, tváří, duší
tak překvapeně a naléhavě,
až řeka v žilách mění směr
a na kameni zůstane
šupinka pro štěstí.