Výsledek 33 let budování svobody, demokracie a lidských práv v české společnosti
PETR SAK
Nejdřív přišli pro komunisty,
a já jsem se neozval, protože jsem nebyl komunista.
Pak přišli pro Židy,
a já jsem se neozval, protože jsem nebyl Žid.
Pak přišli pro odboráře,
a já jsem se neozval, protože jsem nebyl odborář.
Pak přišli pro katolíky, a já jsem se neozval, protože jsem byl protestant.
Pak přišli pro mě,
tehdy už nezbýval nikdo, kdo by se mohl ozvat
Martin Niemoller
MILAN BLAHYNKA
V sérii aktualizačních svazků edice Opium poezie právem zaujme výbor MIZERNÁ PROCENTA NADĚJE (Dybbuk, Praha 2022, Opium poezie sv. 10, 124 s.; vybral, uspořádal, edičně připravil a doslov napsal Michal Jareš; obálka K. Piňosové, grafická úprava E.-M. Engström). Jím se dostává na knižní trh dlouho opomíjený básník Jiří Šotola. Jeho poezie je – až na rané dvě knížečky – čtenářům dostupná (vycházela v nákladech, o nichž se nám dnes může jenom zdát) ve zděděných soukromých i veřejných knihovnách, ze kterých ji vyhazovali jen hlupáci. Editor vědom si toho našel způsob, jak i pamětníkům předložit knížku s básněmi ze známých knih dosud neznámými. Do výboru zařadil jednak tři básně z rané sbírky Čas dovršený, jednak básně z časopisů Řád, Mladé archy a Orientace i z deníku Práce. Vtírá se otázka: korigují dosud ustálený obraz básníka, jehož dílo je podle editorova doslovu „skvělou ukázkou toho, kudy se literatura a kultura od Protektorátu do normalizace pohybovala, čí vším procházela“.
FRANTIŠEK UHER
Občanská poezie se v současnosti příliš nenosí. Odrazuje riziko neschopnosti pochopit básníkovu ideu, naráží na arogantní zeď nezájmu. Ještě tak konstatujeme úhybnou alibistickou licoměrnost, omšelé ohlížení přes rameno do časů, které jsou známé pouze z křivolakých doslechů. O to vítanější je poezie Jana Těsnohlídka, který ve vlastním vydavatelství vydal básnickou sbírku GARUM (2022, 48 str.) V přesně cílených básních rezonuje aktuální, místy až brutální tlak událostí, který zahání jedince do izolace, k nepříliš noblesnímu vstřebávání každodenních ataků, s jejichž diagnózou si neví rady. Bláhové bloudění v kruhu událostí řešením není, to platí v životě jako v poezii.
PAVOL JANÍK
Dezider Banga (24. 8. 1939, Hradište – 23. 11. 2022, Bratislava) sa zapísal do dejín kultúry a osobitne literatúry ako vynikajúci básnik, ale aj pedagóg, dramaturg, scenárista a redaktor. S hlbokým zmyslom pre duchovné špecifiká rómskej komunity reprezentoval slovenskú poéziu aj v prelomovej antológii Hľadanie krásy (2004), ktorú pripravil Spolok slovenských spisovateľov a ktorá vyšla v renomovanom americkom vydavateľstve Bolchazy-Carducci Publishers. Spomedzi básní, ktorými je v publikácii zastúpený, dajme slovo jeho charakteristickým veršom Cigáni majú dušu (zo zbierky Slnečný vánok, 1999).
ADAM M. PEKAŘ
Neuvěřitelně velký ohlas na veřejné výzvy k zahájení sbírky na výstavbu pomníků největších osobností Velké listopadové sametové revoluce (VLSR) evidentně souvisí s pokračujícím probouzením a dozráváním naší občanské společnosti. To se projevuje především stále intenzivnějším, odvážnějším a statečnějším bojem proti zločinům komunismu (vč. čínského nebezpečí) a proti ruské okupaci (s oprávněnými požadavky na zaplacení nesmírně vysokých reparací). Shromáždění množství finančních příspěvků obyvatelstva na realizaci pomníků těmto hrdinům („Národ sobě“) nás vede k dalším návrhům na ještě mnohem důstojnější a již zcela světový způsob oslavy třicátého čtvrtého výročí VLSR v roce 2023.
JAROMÍR ŠLOSAR
Téměř na prahu adventu mezi internetovým lidem začala kolovat jedna z nejnovějších písniček Jarka Nohavici. Ta snad poslední se jmenuje aktuálně Dát gól. Je to poezie! Vrátím se ale k té nejspíš předposlední. Ostravský bard ji nazval Počkáme, co řekne. Je krátká. Vtipná, přímočará a výstižná, tak aby všem bylo jasno. Můžeme se usmívat a spokojeně pokyvovat hlavami nad pouhou minutou a osmnácti vteřinami písničky. Tak si představuju folkového zpěváka: že si vezme na paškál to, co společnosti, aspoň její částí, pije krev. V tomto případě vlezdoprdelnictví našich představitelů směrem k USA a jejímu prezidentovi.
FRANTIŠEK DOSTÁL
I když humorný příběh souvisí se srdečným pousmáním, mám na mysli humoresky, které jsou naopak velice smutné. Navíc jsou symbolem našich časů, kdy nikdo nic špatného neprovedl, a tak podle práva tito lidé jsou nevinní. Smutnější je ale zjištění, že všechna ta soudní řízení po léta vedená nás všechny stojí cosi státních peněz. Ovšem naše státní kasa je stejně nevyčerpatelná, a tak soudní procesy probíhají až neskutečně dlouho. Výsledkem je stejně zjištění neviny, a proto nevinní ve funkcích posedávají i nadále. Humoreska zachycující naše dva politiky při nočním opouštění restaurace před kostelem na Vyšehradě není ale vůbec pro zasmání.
IVAN FONTANA
Hvězdný tobogán
Pravý tobogán je ten hvězdný.
Najdeš ho na letní obloze,