IVAN FONTANA

Hvězdný tobogán

Pravý tobogán je ten hvězdný.

Najdeš ho na letní obloze,

jako krabí mlhovinu.

Dlouhá je do nebe cesta z ráje.

(Ta do pekel je kratší)

Brzdíme padáky.

Chytáme hvězdy.

Jezdíme zkratkami.

Každé přistání by mělo být

hladké a měkké.

Přesto je povrch země

bohatě ozdoben krátery.

Emancipace v zeleném

Dneska si i holky hrají na vojáčky.

Kolik je ministryň obrany či války,

jenom v Unii?

Každá je Vlasta, každá je hned

velká bojovnice. Každé sluší zelená

lodička s prýmky.

Celý generální štáb má ženské rysy

a mohl by vítězit v soutěžích krásy.

Dokonce i cínový vojáček

si obléká sukni a pod čepicí ukrývá

zelené mikádo,

a má melírované nehty.

Emancipace na válečném poli

má zelenou. Válečná pole,

to jsou zase široké lány.

Královna války předvádí se na molu.

A věřte, že uniforma jí náramně sluší.

Bohužel, povoleny má i ztráty.

Válka

Atmosféra je napjatá jako tětiva luku.

A dál houstne.

Křehký obal země sotva udrží mír

a harmonii. Hedvábné mašličky

jedním tahem snadno rozvážeš.

Stač, když lehce zatáhneš za konečky.

Ozónová vrstva je jako ementál,

jako řešeto.

Ano, takový je celý svět.

Válka je nepříčetná a vymyká se

generálům z ruky, přesto eskaluje.

Stopy jsou evidentní.

Atmosféra války je napjatá

jako struna harfy, jež ovšem praská.

Žhne a houstne.

Křehký obal země se rozpadá.

V jícnu sopky se dějí neuvěřitelné věci.

Najednou se vše propadá.

Slova v prachu mizí.

Jen dým stoupá.