IVO HAVLÍK
Sdružení hasičů Čech, Moravy a Slezska (nejpočetnější a jeden z nejvýznamnějších spolků v zemi) podle oznámení z ekonomických důvodů zastavilo vydávání svého originálního periodika. Poslední Alarm revue hasičů a záchranářů vyšla naposledy v prosinci 2022, aniž by letos vstoupila do Kristových let své existence.
Barevný žurnál se programově nepovažoval za odborný tisk (takovým je profesní měsíčník 112), slovem, a více obrazem, ukazoval smysl i krásu ochotnického hasičského hnutí, jeho dlouhou historii, odvahu a statečnost těch, co bez váhání běží tam, odkud lidé ohrožení na životě prchají.
Časopis trvale vyhledával také vše, co dobrovolné hasiče spojovalo s kulturou, vždyť jejich sbory jsou dnes mnohdy posledními organizátory plesů, mají poslední řízné dechovky, pořádají zahradní slavnosti, aby v obcích upevnily občanskou pospolitost.
Alarm revue měla rubriku Oheň v literatuře. Proto nikoli náhodou poslední výtisk připomněl, že uplynulo 80 let od tragické smrti velkého polského spisovatele Bruno Schulze, kterého v Drohobyči (historické město Haliče obdivované Hrabalem dnes leží na západní Ukrajině) 19. listopadu 1942 na ulici zastřelil dvěma ranami do zátylku německý gestapák Karl Günther. V rubrice Oheň v literatuře redakce otiskla Schulzovou novelu Můj otec se dává k hasičům.
Rovněž nikoli náhodou Alarm revue ve svém posledním vydání publikovala jedinou báseň, kterou Petr Bezruč napsal o hasičích. Pod verši se podepsal občanským jménem Vladimír Vašek a v průvodním dopise připojil doušku: „Hasičské župě podbezkydské! – Děkuji Vám srdečně za laskavou vzpomínku věnovanou a napsal jsem pro Vás za to několik řádků v řeči vázané pro chystaný spisek pamětní, ač už veršů nepíšu. Se srdečným pozdravením Vladimír Vašek.“
Monika Szturcová, vedoucí Památníku Petra Bezruče (součást Slezského muzea v Opavě), vyhověla redakční prosbě a zaslala fotokopii stránek Sboru dobrovolných hasičů Skalice s Bezručovou básní Hasič.
Vesnička Skalice byla do 1. ledna 1979 samostatnou obcí, nyní je místní částí okresního města Frýdek-Místek. Sbor dobrovolných hasičů tam byl založen v roce 1914. Starosta sboru René Pardubický potvrzuje, že Bezručova báseň byla poprvé zveřejněna ve spolkovém almanachu vydaném v roce 1934 k 20. výročí založení sboru.
Bezruč báseň napsal v tzv. červeném domku v Kostelci na Hané (okres Prostějov), v němž na sklonku svého života pobýval; domicil datoval 11. květnem 1934. Dům byl několik desetiletí na seznamu nemovitých kulturních památek, ale už na něm není. Koncem roku 2015 se o jeho vyřazení ze seznamu zasloužilo olomoucké hejtmanství.
„Svou architektonickou hodnotou není objekt výjimečný, jde o běžnou produkci z počátku 20. století s novodobými úpravami," stojí v zápisu památkářů. Podle nich byl Bezruč jako básník značně (!) přeceňován, takže není nutné, aby domek byl kulturní památkou.
Petr Bezruč je literární pseudonym, pod kterým vystupoval slezský (česky píšící) básník Vladimír Vašek (15. září 1867 Opava – 17. února 1958 Olomouc). Je považován za autora jediné básnické sbírky původně nazvané Slezské číslo, později známé jako Slezské písně, vydané na počátku 20. století. Naprosto ojedinělé verše útočně promlouvající za sociální a národní zájmy českých obyvatel Slezska nemají svou genezí, stylem ani dalším osudem v české literatuře obdobu.
PETR BEZRUČ
Hasič
Jenž v oheň, dým bez strachu jde
s přilbou, sekerou a hadicí,
muž pravý na svém místě je
v světě širém i na Skalici.
Vynáší choré kmety ven,
vyvádí z chlévů skot bučící,
peřiny, obrazy ze stěn
retuje robotnou pravicí.
A spadne-li hořící strop
či trám ohnivý, praskající,
zůstane časem pod ním chlop
za bližní v ohni pracující.
Chytrák jen řeční v pozadí,
nech jiným koryto a slávu!
Chlop pravý život nasadí
za druhé, choť to stojí hlavu.