JAN HÁJEK

Dnes viděl jsem ji

Jak vznášela se před mým okem

Tak mocný byl můj cit

Vždyť viděl jsem ji ve snách tolikrát

Omámen byl jsem touhou dotýkat se jí

Cítit její vůni

A slyšet šum jejího šatu

Múzy mého snění

Každý večer usínal jsem

A čekal, kdy přijde

Každé ráno vstával jsem

A věřil

Že touha má se vyplní

Dny týdny a roky běžely

Čas jak stádo koní

Žene se

Obrazy života se střídaly

Jak vítr letěly

Z mokřadů vyšel jsem

Na suchou zem

Však jen písek pod nohama

Tlumil můj krok

A srdce tlouci přestávalo

A víra má mne opouštěla

Řeku prý oheň nespálí

Však kde řeky není

Oheň nezná hranic

Král prodal všechny řeky

A ohněm spaluje svou zem

Nevěřící stojí proti věřícím

Rozděleni podle svého

Vědomí a svědomí

Bratr proti bratru

Syn proti otci

Sluhové proti těm

Co sloužit nechtějí

Královo signály zatemní

Co zatemněno má být

A není

Kdo světlo vnese do temnoty

Tak stahují se mračna

Země má

Ztrácí svůj jas

Dým z ohně zahaluje

Zemi

Co již zemí brzy nebude

A král předá svou korunu

Za jidášský groš