Dopis z Londýna

PETER BACH

„Válka je to, k čemu dojde, když selže řeč,“ napsala Margaret Atwoodová. Nebo také „Čelisti, čelisti jsou lepší než válka, válka“, jak proslule prohlásil Churchill. Když mě v roce 2008 vzali na natáčení policejního šéfa v Helmandu, musely být obvodový plot policejní stanice i chodby uvnitř střeženy příslušníky přísné ochrany. Americký mariňák, se kterým jsem byl, měl u sebe vlastní zbraň a vzal si ji rovnou na jednání. Afgháncům se to nelíbilo. Věděli o návštěvě, ale tohle byla stále jejich policejní stanice. Naše přítomnost byla agresivní připomínkou toho, jak se věci ve válečné zóně rozjíždějí. Ale po dlouhém čaji a s uvolněnějším policejním šéfem se všichni v místnosti chovali jako nejlepší přátelé. Jednali, opakuji. Skutečný mír byl zastřelen už před lety.

MILAN BLAHYNKA

Až nyní se mi dostalo na stůl už druhé rozšířené vydání knihy SKRYTO VE SLOVECH aneb Co nám slova vlastně říkají (Cattacan, Praha 20l9, edice Maličkosti, sv. 1, fotografie autor; obálka a sazba Barbora Solperová, 344 s.), která je trvale aktuální.

FRANTIŠEK UHER

Početná je plejáda sborníků, které již řadu roků vycházejí pravidelně, další jednorázově či pod rozličnými rouškami, se svéráznými názvy, s rozlišným označením a posláním. Třeba jako nejlepší básně roku, třebaže editoři téměř pravidelně opomíjejí některé pozoruhodné sbírky. Možná je důvodem nezařazení osobní averze, jakési dávno vybledlé staré účty, možná liknavý přístup. Někteří básníci jsou (nebo byli a již opustili svět náš vezdejší) opomíjeni pravidelně, zatímco… Tedy ovšem bloudíme po trnité planině. Snad nese vinu konkrétní situace, nedostatečný přehled, svérázný způsob vydávání a prezentace knih.

PAVOL JANÍK

Brilantným poetickým výkonom Pavla Stanislava (občianskym menom Pavla Piusa) som v predchádzajúcom období nejedenkrát – a zakaždým viac ako rád – venoval pozornosť, lebo v autorovom prípade vždy ide o hodnoty odolávajúce času, nepodliehajúce pominuteľnosti a prirodzene siahajúce po večnosti básnického slova.

VÁCLAV PELCMAN

Nic nemůže vhodněji doplnit literární informace o nějakém díle, zejména pak výtvarném umění, než veřejná výstava. Proto jistě mnoho milovníků českého malířství, a vůbec kulturní veřejnosti, uvítalo další počin Národní galerie Praha, která uspořádala ve Valdštejnské jízdárně v Praze na Malé Straně reprezentativní výstavu malíře Josefa Mánesa.

JIŘÍ JÍROVEC

Všední dny tak, jak jdou za sebou po řadě, pusté a prázdné jsou v nejlepším případě,

pusté a prázdné jsou, šedé a zvetšelé, a z těch dnů tak, jak jdou, nejhorší je neděle…

Tak začínala píseň Suchého a Šlitra.

JAN HÁJEK

Rok otvírá svou bránu

Dívka něžná s vlasy jako jarní pramen

JIŘÍ ŽÁČEK

Avaři

Všichni jsme vlastně Avaři,

jak potvrzují naše geny.

Podívejte se na sebe –

a nespatříte žádné džentlmeny.

STANISLAV ZEMAN

Splnila si svůj sen

Kráčí po červeném koberci

JAN HÁJEK

Dnes viděl jsem ji

Jak vznášela se před mým okem