L. TICHÁČEK

Rád bych zareagoval na obsáhlý článek v příloze LUK č. 23 od Petra Saka „Justice – pilíř totality“.

Jakmile jsem se začetl do prvního z oněch osmi sloupců, jako by mi autor hovořil z duše.

Ať už šlo o popis a vykreslení let padesátých ve vztahu justice a tehdejší výkonné moci. Jeho posun prostřednictvím rehabilitací do let šedesátých a jeho vyvrcholení srpnem 68, a následné zapojení do nových procesů v období normalizace.

Ale i varování z dnešní doby, na rodící se a zatím jen sporadickou justiční zvůli, pramenící z přání mocensko-politických struktur, jako například v kauzách Klapal, Václavík, Skála nebo učitelky Bednářové.

Zvláštní dík pak náleží autorovi za stručný, ale věcný popis událostí z kyjevského Majdanu i toho, co mu předcházelo v rámci konkrétního angažmá západní Evropy a USA.

Za zvlášť silné považují poslední dva sloupce, ze kterých po přečtení až zatrne. Hodnocení současné situace v ČR, její pravděpodobný vývoj a obavy z něj, jsou pro mne tím, s čím se osobně ztotožňuji už delší dobu a to vše ve všech uvedených bodech. Proto bych chtěl autorovi zvláště za to poděkovat.

U vaší redakce se pak přimlouvám za další články na toto téma. Doba je alarmující, lidé si musí uvědomit vážné nebezpečí, přicházející, zatím nenápadně, prostřednictvím domácí a unijní politické garnitury. Blíží se dvouleté období voleb a ještě lze jejich prostřednictvím hodně zachránit, k tomu je ale potřeba, aby co nejvíce lidí prozřelo.