LADISLAVA CHATEAU

Velká Praha. Drobnovhledy. Zvídavýma očima ke 100. výročí jejího založení, 1922 – 2022,

Vladislav Dudák a kolektiv, Cattacan 2022, 239 str.

Loni proběhlo jedno výročí, aniž ve společnosti vyvolalo větší zájem – sté výročí vzniku velké Prahy. Škoda. Praha nepochybně patří architektonicky k bohatým a pozoruhodným městům světa. Šestice spoluautorů, kromě již zmíněného Vladislava Dudáka také Martin Formánek, Václav Ledvinka, Vít Rýpar a Kristina Zábrodská, svým odborným i čtivým dílem splácí tak milovanému městu nezaviněný dluh. Že malé nakladatelství Cattacan má dlouhodobě vztah k Praze, prokázalo už v roce 2020, kdy Vladislav Dudák a Vít Rýpar společně vydali výpravnou bohatě ilustrovanou publikaci Praha mosty spojená. Tentokrát však v knize Velká Praha pohlédli na naši metropoli z jiného úhlu, mapují jedno z jejích významných období – období meziválečné. Svými osmatřiceti drobnovhledy, jak autoři vtipně nazvali své kapitoly; kniha se dělí na dvě velké části Drobnovhledy s nadhledem a Drobnovhledy všetečné, a ty jsou dále rozděleny na podkapitoly. Z nadhledů uvádím namátkou Nechat, změnit, nebo zbourat, Zrození nových tradic, a obrátím-li stránku, jsem ve všetečné části, kde nacházím Hřbitov jako ornament nebo pojednání o pražských zábavných místech s názvem Veselme se! Šest spoluautorů se smyslem pro humor i vážně proniká do historie města a jeho tajuplností.

JAN HÁJEK

Jsem Čech, jsem Kostaričan. Střídám tyto dvě země, které jsou mi blízké. V Česku jsem se narodil. Pražák, odkojený Vltavou. Mám zde děti i vnoučata. V Kostarice i jinde ve světě jsem ale prožil více než čtvrtstoletí. Mám zde také dvě děti, na které jsem hrdý, stejně jako na ty české. V současné době pracuji na sportovním projektu pro kostarickou mládež. Ale jsem stále jaksi jednou nohou ve své vlasti, kde jsem se narodil. Sleduji, co se zde děje. Jak je naše společnost rozdělená. Jak se nenávidí sourozenci, synové s otci, rodiny mezi sebou, sousedé a vlastně celá naše vlast.

MILAN BLAHYNKA

Vídeň byla jediné místo za hranicemi Československa, kam se Nezval vydal v létě 1922 ještě před vydáním své prvotiny Most, která vyšla začátkem října. Nebyla to tehdy pocitově ještě cizina, pouhé čtyři roky předtím to byla z Nezvalova kraje nedaleká metropole mocnářství, rezervoár moravských služtiček pro Vídeň, město pracovní příležitost pro mladé české literáty a techniky, za války i arest pro c. k. české „vlastizrádné“ politiky a také pro Petra Bezruče. Jediným nesporným básnickým výtěžkem Nezvalovy návštěvy Vídně, této jeho nadlouho první cesty „do světa“, stala se báseň Rosina Lodolla (knižně v Pantomimě, 1924) o dívce z telefonní centrály, „hrdince předměstské“, vzhledem Italce, původem však z Prahy, o dívce, která „nikomu dosud nedala“.

PAVOL JANÍK

Kniha Roberta Buchara s českým názvom REVOLUCE 1989 a s podtitulom Utajené informace ze zákulisí (Nakladatelství Brána, Praha) má pôvodné pomenovanie And Reality Be Damned… What Media Didn’t Tell You about the End of the Cold War and the Fall of Communism in Europe (Strategic Book Publishing, Durham). Takže originálne vydanie je označené A skutočnosť buď zatratená… Čo vám médiá nepovedali o konci Studenej vojny a páde komunizmu v Európe.

TOMÁŠ SYROVÁTKA

Román Osudy dobrého vojáka Švejka byl poprvé vydán 2. března 1921 a byl přeložen do více než 58 jazyků. V roce 2018 vyšlo již 43. české vydání Osudů…

FRANTIŠEK UHER

Při nabírání vody teprve dodatečně poznáme, zda jsme zvolili správný pramen. Podobně jsme na tom nad básnickými prvotinami. Čas je nám básníkovo či básnířčino jméno povědomé, známe ho z literárního časopisu, výsledků literární soutěže nebo z některého almanachu, které částečně suplují či doplňují barevnou paletu české poezie.

RUDOLF HEGENBART

Různé pomluvy ruského národa a útoky na něj se mně nelíbí. Navštívil jsem mnoho národů v různých zemích od Východu po Západ. Snažil jsem se vždy chovat jako Čech, který má úctu ke svému národu. Pyšnil jsem se úspěchy svého národa. Ač se mně mnohé v jiných zemích nelíbilo, neměl jsem nikdy důvod snižovat národy, které jsem navštívil. Naopak jsem ochotně uznával jejich přednosti, dobré věci, a otevřeně vyjadřoval, co se mně nelíbí. Hledal jsem vždy duši a ducha, ideje, které uznávají, jejich city a mravní cíle.

ks

Rudé právo 16. května 1945 přineslo zprávu:

Fašistický denunciant s trikolorou

L. TICHÁČEK

Rád bych zareagoval na obsáhlý článek v příloze LUK č. 23 od Petra Saka „Justice – pilíř totality“.

MARTIN VODŇANSKÝ

Nějak jsem se neposunul

můj osobní rozvoj skončil

EVA FRANTINOVÁ

Vzkaz

„Těm, kteří nás obešli…“

Skladuji báseň

povoz nepřerušen