ks

Rudé právo 16. května 1945 přineslo zprávu:

Fašistický denunciant s trikolorou

Snad nejodpornější ze všech zrádcovských tiskovin, sloužících nacistickým vrahům, byl týdeník Arijský boj. Ten sloužil našim nepřátelům nejenom jako ostatní tiskoviny, ale nadto se zabýval osobním denunciantstvím a jeho přičiněním se mnoho našich lidí dostalo do rukou nacistických vrahů, a nejenže sám denuncoval, ale také organizoval a vybízel k této činnosti své čtenáře. Majitelkou tohoto plátku byla paní Olga Břetenářová, provdaná Lajnová, její manžel pak byl redaktorem. Jak se podivili obyvatelé Hrdlořez, ulice Nad Lukami, kde oba tito nacističtí denuncianti bydlí, když viděli, že pan Lajna měl nyní tolik drzosti, že ze svého okna vyvěsil rudý prapor a na svá prsa připjal trikoloru. To všechno bude mu ovšem málo platné. Dojde na něho, tak jako došlo již na jeho kolegu pana Nováka.

A v Právu lidu z 29. května 1945 čteme:

Čistku nelze odkládati.

Ze slovenského tisku je vidět těžkosti, které tam mají s čistkou. Lidé, kteří ještě do posledních chvil stáli po boku zrádcovského režimu anebo z něho těžili, obratem ruky se mění v revolucionáře, bojovníky za svobodu a partyzány… Není možno, aby se za partyzány vydávali lidé, kteří se sice k nim přihlásili, ale jen proto, aby zrádcovali, nebo měli pro každý případ alibi v záloze… Dělalo se to tak pěkně po slovensku. Včera ještě držel dýku při výslechu na hrdle partyzánově, dnes shodil uniformu a: „na stráž, pardon, servus, Vlado, ty tu medzi partyzánmi? My sme od Spodozadnej skupiny, čakali sme na vás!“ Teda tak to nepůjde. Jinak by pomalu mělo Slovensko více partyzánů než obyvatelů!