MILAN BLAHYNKA
Vídeň byla jediné místo za hranicemi Československa, kam se Nezval vydal v létě 1922 ještě před vydáním své prvotiny Most, která vyšla začátkem října. Nebyla to tehdy pocitově ještě cizina, pouhé čtyři roky předtím to byla z Nezvalova kraje nedaleká metropole mocnářství, rezervoár moravských služtiček pro Vídeň, město pracovní příležitost pro mladé české literáty a techniky, za války i arest pro c. k. české „vlastizrádné“ politiky a také pro Petra Bezruče. Jediným nesporným básnickým výtěžkem Nezvalovy návštěvy Vídně, této jeho nadlouho první cesty „do světa“, stala se báseň Rosina Lodolla (knižně v Pantomimě, 1924) o dívce z telefonní centrály, „hrdince předměstské“, vzhledem Italce, původem však z Prahy, o dívce, která „nikomu dosud nedala“.
Ta Rosina Lodolla kupodivu chybí (asi se až příliš nabízela) v pozoruhodné Anthologie der Gedichte, jak zní první podtitul knihy EIN DICHTER BEI NACHT (druhý podtitul: Mit einem Krimi von Karel Čapek und der Zone von Guillaume Apollinaire im Anhang. Ausgewählt, herausgegeben, übersetzt und mit Nachwort versehen von Ondřej Cikán; Ketos, Wien und Prag 2022, Satz und Umschlaggestaltung Josefine Schlepitzka, Vorlage für den Umschlag Lukas Fuchs, LGBF, Gedruckt und gebunden bei PBtisk Příbram; 223 s.).
Autor antologie Ondřej Cikán (*1985) přeložil a v nakladatelství Ketos (v staré řečtině mořská obluda a též propast) vydal už své překlady Valerie a týdne divů (2018) a Sexuálního nokturna (2019), ale i (podle seznamu produkce jeho nakladatelství) „Nezvalovy předchůdce“ Máchu (Máj, 2020), Březinu, Hlaváčka a Zeyera, „Nezvalovy současníky“ Váchala (Krvavý román) a Biebla i své vrstevníky (Krchovského, Lazarovou, Tarsise), sebe a také Manifest des Musismus (2021).
Jak napovídá už název nakladatelství, Cikán překládá i ze staré řečtiny, a jak dokládá recenzovaný svazek, také z francouzštiny. Z poezie má rád poetismus a surrealismus, avšak z Nezvala do své antologie přetlumočil verše nejen z Pantomimy (Týden v barvách, Coktejly), tři z Básní na pohlednice, Smuteční hranu za Otokara Březinu, b. Noci a celého Edisona, automatický text Večer před spaním (ze sbírky Skleněný havelok), Košili a Věštbu (z Ženy v množném čísle), ale i b. Bon repos z Mostu, Sbohem a šáteček, z poválečných Chrp a měst Tichou hodinu a Sloky o Praze. Navíc Cikán předkládá v antologii i svůj překlad Apollinairova Pásma do němčiny a svůj překlad Čapkovy povídky o Nezvalovi Básník.
Ondřej Cikán si jako překladatel věří, a ať si čtenář ověří úroveň veršů, většinou pravidelných rytmů a rýmovaných, antologie je vybavena i českým a (u Pásma francouzským) originálem (a u Pásma i Čapkovým překladem), pohodlně sledovatelným (na sudých stranách český, na protilehlých německý text), Pásmo podobně originál a Cikánův překlad, přitom překlad Čapkův dole.
Má němčina z protektorátní školy obecné a měšťanské (na gymnáziu po válce jsem měl kromě ruštiny francouzštinu) je na posouzení úrovně Cikánova překladu žel krátká, ale stačí na poznání, že překlad do němčiny z češtiny i franštiny je hravý i velmi věrný, v rýmech přesný a šťastný, metricky adekvátní.
Jako příklad uvádím jedno čtyřverší z Koktejlů a dva verše z Pásma. Čtyřverší Má sladká matko Niobé…: „O meine süsse Mutter Niobe / Sie sind ein Luder ich ein Tor / vor ihren Augen verblutet / ihr treuer Toreador.“ Z Pásma verše J’ai vu ce matin une jolie rue dont j’ai oublié le nom…: „Ich sah heut eine hübsche Strasse und wie hiess sie noch einmal/ Ganz neu und sauber wie der Sonne helles Hornsignal“ – už tyto dvě malé ukázky snad naznačují, že Ondřej Cikán je mimořádný básník.
Padesátistránkový překladatelův doslov o Nezvalovi z české „zlaté básnické generace“ (je to vlastně malá monografie objevující rakouským a německým čtenářům podivuhodného kouzelníka české poezie), komentář v rozměru devíti stran k básním a doslovu a dvoustránkový podrobný kritický aparát a prameny – ve všem tom jsem nenašel chybu – přesvědčují, že Cikán je současně svědomitý a hluboce znalý literární vědec a editor, bezpečně se orientující v moderní české literatuře, osobnost, jakou můžeme Vídni jen závidět. Splendidní antologie si zasluhuje, aby ji měla každá středoškolská a univerzitní knihovna jak u nás, tak v Rakousku, Německu a německé části Švýcarska.