LADISLAVA CHATEAU
Velká Praha. Drobnovhledy. Zvídavýma očima ke 100. výročí jejího založení, 1922 – 2022,
Vladislav Dudák a kolektiv, Cattacan 2022, 239 str.
Loni proběhlo jedno výročí, aniž ve společnosti vyvolalo větší zájem – sté výročí vzniku velké Prahy. Škoda. Praha nepochybně patří architektonicky k bohatým a pozoruhodným městům světa. Šestice spoluautorů, kromě již zmíněného Vladislava Dudáka také Martin Formánek, Václav Ledvinka, Vít Rýpar a Kristina Zábrodská, svým odborným i čtivým dílem splácí tak milovanému městu nezaviněný dluh. Že malé nakladatelství Cattacan má dlouhodobě vztah k Praze, prokázalo už v roce 2020, kdy Vladislav Dudák a Vít Rýpar společně vydali výpravnou bohatě ilustrovanou publikaci Praha mosty spojená. Tentokrát však v knize Velká Praha pohlédli na naši metropoli z jiného úhlu, mapují jedno z jejích významných období – období meziválečné. Svými osmatřiceti drobnovhledy, jak autoři vtipně nazvali své kapitoly; kniha se dělí na dvě velké části Drobnovhledy s nadhledem a Drobnovhledy všetečné, a ty jsou dále rozděleny na podkapitoly. Z nadhledů uvádím namátkou Nechat, změnit, nebo zbourat, Zrození nových tradic, a obrátím-li stránku, jsem ve všetečné části, kde nacházím Hřbitov jako ornament nebo pojednání o pražských zábavných místech s názvem Veselme se! Šest spoluautorů se smyslem pro humor i vážně proniká do historie města a jeho tajuplností.
De iure 1. ledna 1922
Osmadvacátého října 1918 byl v Praze vyhlášen vznik Československa. Praha se stala hlavním městem právě vzniklé republiky. A v knize se dočteme, že za hlavní iniciátory velké Prahy jsou považováni především pánové starostové Emilián Skramlík, Tomáš Černý a Karel Groš, kteří navzdory Vídni usilovali o sjednocovací proces. Ten se uskutečnil až zákonem Národního shromáždění ze dne 6. února 1920 de iure 1. lednem 1922, kdy vzniká velká Praha, a to připojením sedmi sousedních obcí ke starému městskému jádru. Že naše média a uctívači nejrůznějších výročí právě toto ignorovali, je smutné. V knize Velké Praha je popsáno, jak dokonce i starosta Královských Vinohrad, Alois Bureš, původně velký odpůrce spojení s Prahou, přece jen obrátil, a již 5. listopadu 1918 vehementně prosazuje ve vinohradské městské radě návrh na sloučení s dosavadní metropolí. Vytvoření velké Prahy nebylo jednoduché, ale povedlo se.
Touha reprezentovat
Filozof Vladislav Dudák, velký literární a jazykový znalec, spolu se svými spoluautory vede v knize živý dialog se svými čtenáři, se zaujetím sděluje málo známé skutečnosti, mnohdy překvapivé. I stavby, obrazy, sochy a sousoší z té doby budí zvědavost už tím, jak jsou zachyceny, spjaty obrazem i literaturou. Oko literáta a filozofa při koncipování knihy se věru nezapře. Text je doplněn barevnými i černobílými dobovými fotografiemi a ilustracemi. Autoři nás zavádějí do paláců, jejichž výstavbě přála nejen šlechta, ale i první republika, ta nastolila éru honosných reprezentativních sídel finančníků a průmyslníků, bank, pojišťoven, ministerstev, úředních budov, za všechny jmenuji alespoň Živnostenskou banku, za pozornost stojí také palác Adria na nároží Jungmannova náměstí, postavený pro italskou pojišťovací společnost, a kousek odtud Grand hotel Šroubek na Václavském náměstí, Pražané rádi říkávali: za živa u Šroubka, po smrti v nebi. První republika byla dobou, kdy celá společnost si zkoušela svou novou roli, tříbily se koncepce, názory a směry; vodní elektrárna na Štvanici postavena a la chateau francaise; vznikají vily a rodinné domy pro pražskou smetánku, politiky, filmové hvězdy a podnikatele. Praha je jednou provždy spojena se jmény architektů, jako byl Josef Gočár, Bohumil Hybšman, Jan Kotěra, František Roith a mnoho dalších. Touha reprezentovat, vyvolat pozornost byla obrovská. Stačí už jen se pozorně zahledět na černobílou fotografii na luxusní vilovou kolonii Babu z roku 1936…
Monarchistická nota i kosmopolitní charakter
Zajímavé jsou i mnohé postřehy o politickém a společenském dění v tehdejším Československu. Jedním z významných fenoménů meziválečné doby byla samozřejmě legendarizovaná postava, prezidenta-osvoboditele, T. G. Masaryka. Už skutečnost, že prezidentským sídlem se stal královský hrad, nasvědčuje monarchistické notě, kterou přece jen nejeden politik či podnikatel stále ještě vyznával, viz třeba Kramářova vila se svými šestapadesáti pokoji…, dostavěna sice krátce před vznikem republiky, ale stejně…!? Hned zkraje nám kniha představuje i záhadný obraz T. G. Masaryka, jehož historie není stále jasná. Kosmopolitní charakter vtiskl Praze i život a vztahy Němců, Čechů, Židů v kulturním kontextu, zvláště aktivní v tomto směru byl novinář Max Brod, ale i ruští a ukrajinští emigranti, kteří se v městě usadili, jedni nakrátko, jiní navždy.
Dočteme se také o prvorepublikových nakladatelích, jejich už i tehdy riskantním koníčku, jakým bylo a je vydávání knih, péče o rukopisy a propagaci, o výrobě a prodeji ani nemluvě. Tehdy však v celé společnosti panovalo vědomí, že když jde všechno k čertu, bývá kniha jednou z velkých a možná i jediných radostí. A v nakladatelství Cattacan o tom vědí hodně. Bohužel, tato logika však v dnešní době vzala za své a kniha je spíše považována za dárek pod stromeček… Tehdy ale byla součástí běžného života Pražanů, a jak by ne, když vysokou knižní úroveň už nasadil Otakar Štorch-Marien a jeho Aventinum se stalo legendou. Krásné publikace vydávala i Družstevní práce a mnoho dalších nakladatelů. Jedno je tedy jisté, tehdejší politici, umělci, architekti, podnikatelé a mnozí další se snažili o stabilizující vliv v nové české společnosti, věděli dobře, že vzdělanost a sečtělost k ní neodmyslitelně patří.
Inspirující pro dnešní dobu
Ani bytový problém, tíživý zvláště po první světové válce, nebyl přehlížen. A já už jen v této souvislosti a pro úplnost dodávám, že za první republiky – navzdory všem těžkostem – se myslelo i na nižší střední třídu, na státní úředníky s nižšími platy, jim především byla určena výstavba malých bytů, například kolonie obytných domů, vybudovaná kolem roku 1936 v Břevnově poblíž ulice Mládeže a dnešní Patočkovou, kdysi Pionýrů. Autoři se ve své knize však tímto typem výstavby zabývají jen okrajově. Právě tento způsob řešení by ale mohl být inspirující i pro dnešní dobu. Jistě by zasloužil více pozornosti.
Velkou předností knihy Velká Praha je nepochybně odborná erudovanost jejích autorů, včetně jazykové poezie, nemluvě vůbec o těžko dostupných a cenných údajích, které autoři shromáždili. A kdo knihu Velká Praha dočte až do konce, najde v ní mnoho zajímavého o rozvoji meziválečné československé republiky. Žel na horizontu brzy začala vystupovat další tragédie, další světová válka. A tu vystřídalo zase jen další tuhé státní zřízení… Šťastný rozvoj velké Prahy měl jen krátké trvání. A dnešní developeři, nešetrné zásahy a neúcta k hodnotám je toho jen smutným důkazem.