JAN JELÍNEK

Z vysokého komína Pivovaru Velké Popovice s potěšením shlížela silueta namalovaného kozla, nesoucího napěněné sklenice chmelového truňku. Vítala houfy lidí, kteří se sem do bran jeho areálu o červnové sobotě hrnuly jako povodeň svlažit svá hrdla a oslavit tak 28. ročník již tradičního Dne Kozla. Vždyť na tu chvíli čekaly dlouhé čtyři roky kvůli kovidu od posledního ročníku v roce 2019. A opravdický živý kozel Olda, miláček a maskot pivovaru, dole na zemi v ohrádce jako by záviděl, že jeho neživý druh nad ním ční tak vysoko. Přesto si však Olda nemůže stěžovat na popularitu u návštěvníků pivovaru, zejména dětí. Narostly mu po čase již veliké rohy, které se mu parádně zakrucují a stává se tak ještě přitažlivějším fešákem. Navíc jeho fotografie zdobí areál pivovaru. A Olda s černohnědou srstí a chladivou oázou rybníka za jeho ohradou tu má též zavěšený boxovací pytel, do něhož může trkat svými rohy.

Přitažlivé řemeslo mistrů bednářů

Hezký slunný Den Kozla hudbou provázely kapely, jako například No Name Brutus, O5 Radeček a další muzikální tělesa. Lidi si tu mohli opatřit i rozličné výrobky či suvenýry řemeslníků. Zaujala třeba ukázka toho, že žádný nápad není k zahození a kdo umí, dokáže udělat i z cedníku třeba lustr. Jeden ze stánků nabízel příchozím i školení se správným čepováním piva. Velice zaujal stánek s ukázkami tovaru bednářů plzeňského Prazdroje, kteří zde vystavovali sudy i soudky na pivo, korbele, pohárky, hodiny. Jen svým dílem připomněli, že velkopopovický pivovar je jedním z posledních míst na evropském kontinentě, kde se zachovává tradiční bednářské řemeslo. Prazdrojští bednáři zhotovují sudy původním náročným postupem, který není zaznamenán v žádné učebnici, a zkušenosti si předávají z mistra na tovaryše. Na výrobu sudů navíc používají to nejkvalitnější, pomalu rostoucí dubové dřevo.

Jaroslav Učík – držitel Hvězdy sládků

Obdiv z toho, jak umí držet akrobatický balanc, předváděli dva mladíci, převlečení za kozly, kráčející areálem pivovaru. Jednou ze skromných, ale důležitých postav slavnosti Dne Kozla byl Jaroslav Učík z Vrchlabí, který čepoval ve stanu pro hosty černého i skvělého Kozla a také vynikající dvanáctku, nazvanou Mistrův ležák. V soutěži Pilsner Urquel Master Bartender, která se konala v Plzni v roce 2011, vybojova Učík titul vicemistra světa v čepování plzeňského ležáku. První místo získal Fear Ghus McCormack z Irska, třetí skončil Peter Skripko ze Slovenska. Učík se též stal mistrem České republiky v čepování zlatistého moku a držitelem Hvězdy sládků. Provozuje nyní v malebném koutě Krkonoš – Vrchlabí – restauraci a pivnici U Učíků. V roce 2011 se světové soutěže zúčastnili výčepní z 18 zemí světa. A dlouholetý člen poroty nejprestižnější soutěže světa Pilsner Urquel Master Bartender Václav Berka, starší obchodní sládek Plzeňského Prazdroje, řekl: „Soutěž pomáhá pečovat o národní klenot a zejména pro sládky je takový ohlas a zasvěcený přístup k čepování elitního piva Pilsner Urquel opravdovým oceněním naší práce.“

Vicemistr světa, odkojený Prazdrojem

Přímo u výčepního pultu na slavnosti Dne Kozla jsme hovořili s exmistrem světa Jaroslavem Učíkem. Pověděl nám: „Nyní se už mistrovství světa v čepování piva nekonají. To poslední proběhlo opět v Plzni v roce 2013. Vůbec čeští výčepní patří ke světovým špičkám. Dnes už pouze probíhá soutěž Master Bartender o titul mistra republik České a Slovenské. Tenkrát v světové soutěži v roce 2011 porota hodnotila komplexnost člověka. Dělali jsme pohovor a písemné testy, vše v angličtině, zkoušeli nás z historie pivovarnictví, degustovali jsme pivo… Pak přišla praktická část – čepovali jsme pivo do sklenic na hladinku, pak jej přelévali z půllitrové láhve do třetinkové sklenice…“

Na otázku, co soudí o českém pivu vůbec, J. Učík řekl: „Je spousta kraftových pivovarů, minipivovarů, které umějí dělat výborná piva. Nejen ležáky, ale i kyseláče. Já to rád ochutnávám a dělá mi radost, že u nás je nyní větší pivní osvěta. Ale samozřejmě – já jsem odkojený Prazdrojem. Pro mě prostě nejlepší pivo na světě je to plzeňské. Ale v mé restauraci ve Vrchlabí mám také Kozla v tanku pro své hosty. S velkopopovickým pivovarem jsem hodně propojený. Vždyť s Plzní patří pod jednu značku. A zda mi chutnají zahraniční piva? Ta spodně kvašená, většinou pšeničná piva z ciziny mi vůbec nechutnají. Moc je nemusím. Jen je ochutnám, ale nejraději mám ležák. Česká piva jsou skutečně svou kvalitou a chutí nejlepší na světě!