IVO FENCL
Karel Teige (1900–1951) byl jakýsi polobůh zapuštěný osudem do české kultury a sající prvořadě z prsu kultury francouzské, kterou si zamiloval. Byl to bůh i ďábel, a teď vyšly jeho polodětské deníky let 1912–1925. Dělají na první pohled dojem, že se dočkáme ještě nejméně dvou dílů, ale tento pocit získá leda člověk tak málo zasvěcený jako já, alebrž Karel Teige s deníkem rázně práskl někdy v pětadvaceti, a to definitivně o podlahu, aby se věnoval všemu mimo skutečný život.
Už jako chlapec se dost vymykal z normy, aby jednou skončil až děsivě. Ale neskončil by tak, nebýt února 1948. Jeho vliv na ženy, které si byly s to vzít život, když on ho ztrácel, vzdáleně připomíná daleko pozdější smrt Arthura Koestlera (1983).
Teigeův tatínek zemřel už roku 1921 a byl ústřední pražský archivář. Ratolest vůbec nepustil mezi normální děti do školních škamen, asi jako to daleko později dělal Jan Ledecký se svou dcerou Ester, dnešní úspěšnou sportovkyní. I syn archivářův se zprvu vzdělával výhradně soukromě a bylo by to líto jeho mladší sestřičce, a tak zůstala doma jakbysmet.
Jestli bych takový přístup taky bral? Nedovedu si to představit. Ale nepochybuji, že mnohé moudré děti obecná škola válcuje už od první třídy a do devítky z nich udělá debily. To snad přímo ne, ale ti lidé bezesporu něco ztratí. Ale cosi najdou: kontaktem se spolužáky. Mají-li štěstí, najdou víc, než ztratili.
Jako kluk žil Teige vlastně víc než Prahou ve vile v Neveklově, ale to skončilo roku 1911 nástupem na známé gymnázium v Křemencové ulici, kde mj. potkal Adolfa Hoffmeistera a Vladislava Vančuru. Sice odmaturoval s vyznamenáním, ale díky podvodu. Následovala Univerzita Karlova (1919–1923) a také založení Devětsilu (1920) a ostatní už nás nemusí vzhledem k deníkům interesovat; ale pro pořádek životopis dokončím ještě několika větami. Teige se stal redaktorem, výtvarným referentem (roku 1919 Lidových novin), futurologem, fotografem, výtvarníkem, spisovatelem, teoretikem atd. Stál u zrodu Osvobozeného divadla Jiřího Voskovce a Jana Wericha, přednášel i v cizině a roku 1934 vstoupil do Skupiny surrealistů. Také německy vyšla jeho knížka Moderní fotografie v Československu (1947), ale hned následující publikaci o Jindřichu Štyrském (1948) již zakázali. A když Teiga, jehož nejslavnější výrok zněl „život je trpký a ženy drahé“, skolil 1. 10. 1951 infarkt, obě dvě jeho partnerky spáchaly sebevraždu. Jiří Brabec pak editoval trojdílný výbor z jeho díla (1966–1994), nicméně náklad prostřední části byl zničen. Ale zpět k dětským deníčkům, které místy hraničí s kuriozitou.
Malého Karla nadchla kopaná a fandil Slávii, ale současně hltal knihy. Ty si i půjčoval, nicméně třeba v předposledním roce první světové války (a těsně předtím než se protekcí vyhnul odvodu) jich pod stromeček dostal dvaatřicet – a zdaleka ne všechny v češtině. Byl tím nadšen a mimo jiné to byly tři Shakespearovy hry, Verlaine, Aischylos, čtyři slavná díla Dostojevského, lord Byron a Nodier. A ty knížky, co se mu nezdály, si po Vánocích nechával vyměnit.
Četl německy i francouzsky a mimo jiné Julia Verna. Deník reflektuje nejméně tyto verneovky: Carův kurýr, Cesta kolem světa za 80 dní, Dobrodružství mistra Antifera, Země kožešin a Zlatá sopka. Avšak Teige hltal prakticky vše, až doputoval k literatuře nejvyšší. Současně vždy něco souvisle psal, anebo se o to alespoň neustále snažil. Jeho deník je rozhodně fascinujícím dokladem a hodnotný především kumulací odkazů na literární a umělecká díla, která mladík nasával v těch nejnečekanějších konstelacích.
Začátkem roku 1919 se pak vysmál svému dosavadnímu chození do kostela. Seznámil se také s Josefem Čapkem či Zrzavým, o kterém brzy i napsal knížku (1923). V letech 1922 a 1924 byl ve Francii. Roku 1924 v Itálii. A roku 1925 v Rusku, po čemž napsal: „Jediná z mých skutečně velkých lásek, která mě ještě nezklamala, je komunismus.“
Karel Teige měl věru překrásné dětství – uložené v bavlnce – a stojí za to tam s ním chvilku snít a zároveň pobýt v Neveklově. Zvládnete to prostřednictvím deníku a můžete ho taky předčítat vlastní ratolesti, je-li jí dvanáct. Většinou neuvěří. Svět se za sto let hodně změnil.
Napsal a ilustroval Karel Teige: Deníky 1912–1925. Komentář Jan Wiendl. Rodokmen autora Zdena Wiendlová. Doprovodná studie Josef Vojvodík. Vydaly Filip Tomáš – Akropolis, FF UK a PNP. Praha 2022. 792 stran.