PETR KOZEL
Nevídáme se často. Každé naše setkání je ale dlouhé a (alespoň pro mne) příjemné až sváteční. Každé z těch setkání má svůj nepsaný řád. Po vstupním dotazníkovém dialogu (kdo, kdy, co, jak a proč) následuje nutná rekapitulace našich zdravotních stavů, která je povinná pro starší dorostence, překročivší už dávno hranici seniorského věku. Po ní přichází „politická aktualita“ a pak už v jeho vyprávění ožívají lidé a události, o nichž se píše nebo psávalo v knihách a učebnicích.
Povídáním o prožitém, o poezii, tvorbě a tvůrcích, o změnách, o vývoji a lidech si upřesňujeme a postupně většinou sjednocujeme naše pohledy nejen na poezii a literaturu, ale i na hodnoty světa, života, lásky… Těšívám se také na setkání na dálku: v téměř každém čtvrtečním LUKu najdu v jeho recenzích něco navíc, o esejích nemluvě. Najdu tam Milana Blahynku, který „stále přispívá svými znalostmi k udržování literární kultury v České republice“ (Děčínský, 2019).
Stále se po letech přátelství ostýchám oslovovat ho jménem, i když mě k tomu opakovaně vybízí. Protože pro mne je pan Doktor s velkým „D“. PhDr. Milan Blahynka, CSc., literární vědec, kritik, historik, publicista, editor, autor více než třiceti knih a stovek výborů, úvodů a doslovů, recenzí a esejů, glosátor a především báječný člověk, opět s velkým „Č“. Člověk moudrý, vzdělaný, důvtipný a nápaditý, člověk nesmírně pilný a pracovitý. Jeho práci je vidět téměř všude, kde jsou knihy. Jeho jméno je „jen“ asi na třech desítkách hřbetů knih, on nás však zejména při četbě mnohých knih více méně nenápadně provází stále. Jako obyčejný čtenář a přítel poezie sáhnu namátkou do své knihovny po kterémkoliv Nezvalovi a např. u Básní noci se dozvím, že „text připravil a ediční poznámku napsal MB“ (mimochodem: 2. vydání z roku 1966 vyšlo nákladem 220 000 výtisků!), výbor Signály času z roku 1974 „uspořádal, úvodní esej napsal, dokumentární montáž a nezvalovské kalendárium sestavil a obrazové přílohy navrhl MB“, u Moderních básnických směrů z roku 1973 je uvedeno, že „edičně připravil, bibliografickou poznámku a doslov napsal MB“. Sáhnu po Semaforu Jiřího Suchého z roku 1965 a zjistím, že knihu uspořádal a poznámkou opatřil, v Suchého Troše poezie z roku 1989 objevím rozsáhlou stať MB Básník písní. Chci si přečíst něco od Kainara, Biebla nebo Halase, od Sýse, Žáčka, Cincibucha a dalších tzv. pětatřicátníků – odevšad mne MB osloví, pokud, jako v případě pětatřicátníků, přímo nenapíše monografii. Nebo v případě Milana Kundery, jehož štít hájí proti těm, kteří se přiživují na nepodložených fámách, s vervou rytíře bez bázně a hany.
A zde se musím pochlubit, že ve všech knihách, které mi daroval, mám jeho krásná osobní věnování. Protože pan doktor je člověk laskavý a vlídný, trpělivý i při naslouchání odlišným názorům, nesmlouvavý však vůči hlouposti. Milan Blahynka, vyšetřovatel literatury, badatel lidských srdcí, pátrač života.
A tak Vám, vážený a milý doktore, přeji v dalším životě jen samé hluboké myšlenky, správná hodnocení a přesná slova. A nebudu Vás, jako jistě mnozí, omezovat nějakou (hloupou) stovkou. Milane!