FRANTIŠEK UHER

Jsou jména spisovatelů, básníků, dramatiků, malířů či hudebníků, která mají v paměti lidí pevné ukotvení. Pochopitelně podle jejich individuálních zájmů. Horší je to jmény teoretiků a recenzentů. Ta většinou nacházejí místo pouze v paměti spisovatelů, básníků, dramatiků, atd., kteří si o vlastní tvorbě nebo o dílech svých přátel a známých „od pera“ něco přečetli.

BŘETISLAV KOTYZA

Chléb křížem zakrojuji

nůž lomí pecen v krajíce

PAVOL JANÍK

Pre mňa osobne je krásna deväťdesiatka Milana Blahynku jedinečnou príležitosťou poďakovať mu za jeho skvelé recenzie viacerých mojich knižných publikácií.

KAREL SÝS

Milana Blahynku lze srovnávat pouze s F. X. Šaldou. Mají mnoho společného.

JAROSLAV ČEJKA

(vinšovačka)

Ty nejsi žádné embéčko

už dávno vyšlé z módy.

DUŠAN SPÁČIL

Těší mě, že ještě existují kritici jako Milan Blahynka. Protože on své recenze poezie nepíše ani proto, aby někomu udělal radost, ani aby někoho sepsul. Myslím, že své články vytváří prostě proto, aby každému zkoumanému textu přišel na kloub.

JIŘÍ ŽÁČEK

Milý Milane!

Vinšuju ti náruč lásky, k tomu pytel zdraví,

EVA FRANTINOVÁ

Je tomu už víc než šedesát let. Doma jsme neměli telefon a tak zalézt do telefonní budky a listovat seznamem byl svátek. Před očima běžel pan Hedvábný, Stříbrný, Diamant, Peřinka i Cícha, Milostný, ale i paní Běla s Jitrou.

JIŘÍ JÍROVEC

Ocitl jsem se mezi několika lidmi, kteří dostali prostor na stránkách LUKu, aby Milanu Blahynkovi popřáli k srpnovému jubileu. Zřejmě když jsem se zmínil o dopisech, které jsem si s Milanem Blahynkou vyměnil. 

LIBUŠE VONDRÁŠKOVÁ

Karel Sýs mne poprosil, abych napsala k blížícím se narozeninám Milana Blahynky. Zpráva v mobilu z pěti slov, jak je jeho zvykem.

PETR ŽANTOVSKÝ

PhDr. Milan Blahynka, CSc. je, jak se říká, doyenem naší literární kritiky. Což má vyjádřit skutečnost, že je věkem z nejstarších představitelů toho cechu. Jenže, jak se také říká, věk je jen číslo. To podstatné, co se má připomínat, je dílo. A z toho hlediska je u Milana Blahynky opravdu bohatě o čem psát.

IDA FLORIANOVÁ

Přeji svému milovanému příteli ještě mnoho sil v jeho záslužné práci a pochopitelně ještě více zdraví.

IVO HAVLÍK

V přízemí dvoupodlažního domu v úsporné hanácké zástavbě, která šetřila nížinnou černozem, v menší vesnici ležící mezi Olomoucí a Litovlem, kde za hřbitovem v lužních lesích meandruje a takřka nechybně teče řeka Morava, žije Milan Blahynka.

EVA BRIXI

Milan Blahynka jako noblesní znalec české i světové literatury. Milan Blahynka provokatér prostřednictvím poskládaných a s neuvěřitelnou pílí sebraných argumentů, který nemá a dlouho nebude mít na literární scéně konkurenci. Odborník, který si zaslouží poklonu všech, kdož umí číst a psát. Osobnost, která nás učí ptát se a hledat. To krásné v životě. Umí porozumět individualitě řady umělců, také básníků. Napsal o nich to, co jednotlivce povzbudí, nikoli dohání k šílenství. Na každém objeví to lepší. Krásná pochvala, která rozehřívá srdce. Snaží se vždy pochopit prostor, v němž umělec lavíruje, a ocenit jej za to. Vnímá tóny myšlenek, partituru žalozpěvů i ód na radost. Jak vše stihne, tento bohém myšlenky a slova, nepochopím.

IVO POSPÍŠIL

Je to neuvěřitelné, ale dnes čas – jistě jak pro koho – strašně letí. Není to tak dávno, co jsem byl pozván na oběd na počest osmdesátin českého slavisty a balkanisty Ivana Dorovského (1935–2021), kde jsem měl poprvé možnost chvíli hovořit s naším nynějším jubilantem, a dnes si uvědomuji, že to bylo v roce 2015. Teprve docela nedávno jsem recenzoval některé nové publikační počiny (včetně knihy o generaci tzv. pětatřicátníků a dvou knížek o Milanu Kunderovi,1929–2023) Milana Blahynky, který v plné tvůrčí svěžesti jako kmenový kritik tohoto periodika oslaví devadesátiny.

JAN POLÁČEK

Oslavencem je Milan Blahynka, který patří k našim nejvýznamnějším marxistickým literárním vědcům a kritikům vůbec.

LUBOMÍR BROŽEK

Paměť je jako alej soch, zachycených v gestu, uprostřed děje, jehož souvislosti se ztrácejí v mlze zapomínání, v níž se sošné kontury rozostřují. Ne však vždy.

IVO FENCL

Je Moravák od Kyjova, syn důstojníka. Estetiku a literaturu absolvoval na Filozofické fakultě v Olomouci (1956) diplomkou o (tehdy žijícím) Nezvalovi; stal se editorem jeho děl.

LYDIE ROMANSKÁ

Na Kunderu má čtyři roky. F. X. Šalda byl v jeho věku už o něco víc než dvacet let totálně postrádán. A on? Právě dnes se hrne do vědecké knihovny v Olomouci, aby si přečetl týdeníky – teď pase po nekrolozích ke skonu Milana Kundery, za nimiž tuší českou potměšilost. Do vědecké knihovny chodí jako dělník téměř denně.

IVANA BLAHUTOVÁ

Při podobných výročích se obvykle používají zdvořilostní fráze o jubilantově „duševní svěžesti“. V Blahynkově případě však jde o radostné a upřímné konstatování nepopiratelného faktu: tvůrčí a publikační aktivity Milana Blahynky pokračují obdivuhodným tempem a na obdivuhodné literárněvědné úrovni nepřetržitě od jeho studentského mládí až doslova po dnešní dny. Vedle důstojného označení „nestor“ by se tudíž hodil i termín spojený s vrcholnou výkonností a náročnou vytrvalostí: „maratonec“. Věk je pro Milana Blahynku skutečně pouhým číslem. Kolik mladých literárních historiků a kritiků by mu mohlo závidět jeho tvůrčí zápal, neutuchající zájem o literaturu (včetně té nejnovější), profesionální důkladnost a píli, nemluvě o mimořádné erudici, kterou plně respektují i ti, již jsou na opačné, polistopadovým režimem požehnané straně ideologické barikády.

MARIE VESELÁ

Je to už 10 let. Vzpomínám na krásné arboretum v Luži Košumberku. Okouzlila mě tam bříza himálajská. Její kůra, to je možná 10 košilek, které nechává ze sebe svléknout. Košilek jemných jako staré hedvábí. Na jednu z těch košilek jsem tehdy napsala pro Vás báseň. Měl jste tehdy krásných 80 let. Dnes jsem usilovně hledala a našla jsem zbytky kůry-košilky. Moji památku na mou břízku z Košumberku. Ale báseň s gratulací není k nalezení. Možná si jednou najdu, až ji nebudu hledat.

PETR KOZEL

Nevídáme se často. Každé naše setkání je ale dlouhé a (alespoň pro mne) příjemné až sváteční. Každé z těch setkání má svůj nepsaný řád. Po vstupním dotazníkovém dialogu (kdo, kdy, co, jak a proč) následuje nutná rekapitulace našich zdravotních stavů, která je povinná pro starší dorostence, překročivší už dávno hranici seniorského věku. Po ní přichází „politická aktualita“ a pak už v jeho vyprávění ožívají lidé a události, o nichž se píše nebo psávalo v knihách a učebnicích.