EVA BRIXI

Milan Blahynka jako noblesní znalec české i světové literatury. Milan Blahynka provokatér prostřednictvím poskládaných a s neuvěřitelnou pílí sebraných argumentů, který nemá a dlouho nebude mít na literární scéně konkurenci. Odborník, který si zaslouží poklonu všech, kdož umí číst a psát. Osobnost, která nás učí ptát se a hledat. To krásné v životě. Umí porozumět individualitě řady umělců, také básníků. Napsal o nich to, co jednotlivce povzbudí, nikoli dohání k šílenství. Na každém objeví to lepší. Krásná pochvala, která rozehřívá srdce. Snaží se vždy pochopit prostor, v němž umělec lavíruje, a ocenit jej za to. Vnímá tóny myšlenek, partituru žalozpěvů i ód na radost. Jak vše stihne, tento bohém myšlenky a slova, nepochopím.

Je to legrační. Vždycky, už jako studentka někdejší Fakulty žurnalistiky UK, a ješitný začínající básník s touhou být lvice salónů, jsem si strašně přála, abych ho potkala, aby si mne všiml a napsal, jak jsem úžasná a talentovaná, abych se posléze opíjela svým vítězstvím na vrtkavém nebi hodnot. Jeho jméno se neslo Prahou, Brnem, znělo na akademické půdě i mezi vínem opojenými veršotepci sedmdesátých a osmdesátých let minulého století, kam jsem mohla jen občas a kam jsem se svým způsobem bála vstoupit natrvalo. Bylo to prostředí, které naléhalo, potřebovalo nové výzvy, podměty, aby po nich vzpurně šlapalo a tvrdilo opak pravd. Bylo zrádné a o lidech, jako vždy. Já potřebovala ukotvit sama sebe, vzdát se spousty snů i lásek a být vzornou…

Knihy za výlohami knihkupectví, jichž byl Milan Blahynka autorem, mne však nabíjely silou dýchat a filozofovat. Dolovat ze sebe své já. Byl jakýmsi andělem strážným, který mne motivoval ke konání. Jeho jméno, jeho práce mi kroužily v podvědomí do doby, kdy jsme se potkali na stránkách jednoho sborníku veršů. Konečně! Všimnul si mne a napsal pár poznámek. Usoudila jsem, že i mně porozuměl. Vlastně se mi splnil můj malý sobecký sen.

Když skládám tyto řádky, vím, že se však i mé přání obrátilo v opak. Nyní mohu napsat já o Milanu Blahynkovi. Potěší ho to? Nebude si myslet, že jen tak skotačím u počítače, že se předvádím, že se snažím být doceněnou kvalitou? Věřím, že ne.

Nebudu sršet superlativy, ty k ničemu nejsou, nehodí se ani jako pozlátko pro blbé. Bylo by to pod moji důstojnost. Přesto potvrdím, jak strašně si ho vážím, jak obdivuji jeho cesty do pekel při hledání specifik, jež uzákonily obrysy české literatury. Jak jeho jméno rezonuje s materií vývoje současného dění na domácí scéně. Že by měl znásobit kapacitu své činorodosti, protože nic lepšího v oboru nenajdeme.

Z pokladů, které objevil a nám dal k dispozici, budeme čerpat, co svět světem bude. Způsob jeho pohledu, založený na interpretaci detailu a jeho pochopení, smyslnost volnosti, kterou chválí při čtení mezi řádky básníků, o jejichž duši toho ví víc než oni sami… Jeho umění pochopit autora a dát mu křídla, aby byl lepší, než je. To je Milan Blahynka. Příklad vzdělance, který dokáže používat slova víc než trefně, s jemným humorem, nadhledem, vášní i zalíbením v obsahu, kterého by společnost měla hýčkat, protože pracuje, myslí a snaží se hledat drobné nepokoje k diskusi. Jeho cesta literaturou za smyslem života, cesta k umění projevu druhého, je jedinečná. Optimismus tvořivosti i záliba v systému, abychom my, ostatní, dostali to nejlepší.

Když jsem Milana Blahynku konečně před pár lety osobně poznala, očaroval mne, k třem tečkám na konci věty přidal vykřičník a řadu otazníků. Pokorný a skromný člověk, jehož paměť a píle zmapovaly všechno dění v literatuře minulého i současného století. Jeho vědomosti a práci s nimi nepřelstí žádná umělá inteligence. Muž plný nápadů, hravé síly, který si osvojil vidění barevné, v němž si netroufá říkat, kdo je autorem špatným a lepším, protože ví, že černá a bílá vedou k zániku emocí nebo jen do dámských ložnic. Bylo by to pro něj málo.

Milane díky

Žes‘ postavil svět naruby

Že nevadí ti

Když zelináři do stránek novin balí

Kedlubny

Že požehnal jsi slovům

Která zatím neznáme

Když za rohem se spolu líbáme

E. B., novinářka, sem tam básnířka, podnikatelka i hrdá žena z domácnosti