IDA FLORIANOVÁ

Přeji svému milovanému příteli ještě mnoho sil v jeho záslužné práci a pochopitelně ještě více zdraví.

Mám pečlivě uschované Milanovy dopisy, když si dopisoval s mým manželem Miroslavem a pak i se mnou. Milan napsal o Mirkovi životopisnou knihu. Zajímal se o jeho ranou tvorbu, kterou začínal jako třináctiletý. Poslední knížku, kterou uspořádal Milan Blahynka, byly Vroubky s nádherným úvodem. Mimo jiné zde píše: „Vroubek první a základní i trvalý: Mimořádný dar proměnit vše, na co jen básník sáhne, v pamětný verš, obraz, oslovení, píseň; lidská závist už je taková. Takový talent se zásadně neodpouští.“ Vroubky vyšly 10. 5. 1996 v den 65. narozenin mého manžela. Podepisoval je v Národním domě před zahájením večera ke svému jubileu, který se nekonal. Mirek byl nečekaně vyvolán na jeviště, kde si vyslechl projev Zdeňka Hořeního k svému jubileu a při předávání Vroubků, za potlesku diváků, se Miroslav skácel k zemi. Po neúspěšné záchranné pomoci na jevišti zemřel. Všichni strnuli, byli otřeseni.

Milan Blahynka a Karel Sýs se Mirka zastávali, když byl Miroslav po Sametové revoluci skandalizován. Jsem jim za to oběma vděčná, a proto s nimi udržuji přátelství. Milan měl zájem o Mirkovy eseje o básnících a poezii – královně literatury, ale pro jeho velikou vytíženost z toho sešlo. Pak se esejí ujal Karel Sýs a věřím, že potěší čtenáře v této nelehké době. Milan mi říkal, že je škoda, že nemá žádnou fotografii s Mirkem. Ale jedna se přece najde – v Polní trávě Miroslava Floriana. Před svým odchodem do Mateřídoušky, kde jsem pracovala, jsem oba vyfotografovala u nás doma, jak spolu debatují.

S Milanem jsem se vídala na setkání Unie spisovatelů, různých oslavách narozenin a na kurzech pro začínající autory. Zabývala jsem se Mirkovou pozůstalostí. Kolikrát jsem Milana doprovodila až k vlaku, kde jsme si dali na nádraží kávu. On dovedl tak zajímavě vyprávět a já hlavně poslouchala. Při jedné návštěvě v Praze jsem Milanovi předala Mirkovy básničky ještě nevytištěné knižně. Přivezl z Moravy červené víno a plody ze své zahrádky a bylo to nádherné setkání. Říkal, že prací na zahradě relaxuje. Vyprávěl poutavě o Nezvalovi, jeho ženě Fáfince i Nezvalových milenkách, o tom, jak pomáhal Fáfince s Nezvalovou pozůstalostí a jiné zajímavé historky z literárního života.