LIBUŠE VONDRÁŠKOVÁ

Karel Sýs mne poprosil, abych napsala k blížícím se narozeninám Milana Blahynky. Zpráva v mobilu z pěti slov, jak je jeho zvykem.

I dnešní jubilant má podobnou zkušenost, na niž reaguje v skvostné Třetí kapse pana Sýse (K. S. Pictus, vyšlo k šedesátým narozeninám básníka v roce 2006): „To je celý Karel Sýs, to je celý on!“ Ani já nevím, jaký rozsah, do kdy apod. Navíc – já, člověk nikterak významný, a mám psát o Milanu Blahynkovi? Leč jen si povzdechnu a neodmítnu – ti dva jsou duší LUKu

a Karel Sýs ví, že díky labyrintu nekonečných náhod a souvislostí jsem se s ním i osobně setkala, ví, že si ho vážím nejen jako vynikajícího odborníka v oblasti slovesného umění, ale obdivuju ho i jako skvělého vypravěče, v neposlední řadě i jako výjimečného znalce lidských duší, ba přímo mistra psychologické zkratky, jak dokladuje výše zmíněné…

Někdy začátkem srpna 2020, při pohledu z okna na vlaštovky usedající na dráty, napadlo mne pár veršů, jež se dotýkaly blížících se narozenin Milana Blahynky. Díky oněm zvláštním náhodám a souvislostem byla báseň uveřejněna v 39. čísle LUKu a brzy nato přišel elektronickou poštou milý dopis. Krásné vyprávění o vlaštovkách!

Jako středoškolský student bydlel Milan Blahynka v domku u rodičů. V podkrovním pokojíku, kde se učil, četl i spal, si vystavěla hnízdo vlaštovka. Každoročně na jaře přilétala a vyváděla mladé (okno zůstávalo stále otevřené). Ještě po letech lituje, že když po maturitě bydlel pak na koleji v Olomouci, okno zůstalo zavřené a nešťastná vlaštovka na jaře 1952 už svůj domov nenašla. Kolik práce muselo být s úklidem! Znám lidi, kteří shodí vlaštovkám hnízdo i na dvorku. Není tato příhoda tím nejkrásnějším a nejcennějším střípkem do mozaiky osobnosti? Jak hřejivá člověčina! Od té doby v naší občasné poště vlaštovky nikdy nechybí. A ač adresát má z toho možná někdy i legraci, všechny pozdravy ode mne nosí jen ony.

Velmi si vážím toho, že laskavý, vstřícný, empatický Milan Blahynka, obdarován čarovnou lupou, nás léta provází labyrintem zahrad Poezie, v němž nalézá, pro čtenáře občas lehce přehlédnutelné, drahokamy. Přenáší na nás své básnické vidění, když v jednom ze svých skvostů – Pobýt v bytě básníka – popisuje první setkání s Vítězslavem Nezvalem: „…do chodby plavně veplul jako velryba sám Básník…“ I to datum uveřejnění v LUKu se mi líbí – číslo 20, 20. května 2020…

Drahý Milane,

i letos opět usedají vlaštovky na drátech. V den Vašich narozenin 29. srpna jich lehce napočítám devadesát a vyšlu k Vám. Nechť Vám na křídlech donesou co nejvíc zdraví, a na křídlech Poezie i tu obdivuhodnou energii, kterou každoročně vstřebávají z moře i u nás a od nás. Jistě, mořské přelety je zároveň i oslabují, avšak – není to obdobné jako u tvůrčích osobností, které vydávajíce energii, zároveň ji díky vstřícné odezvě i obnovují?

Tenkrát v podkrovním pokojíku Vám byla vlaštovka moc vděčná za moravský letní byt!

Drahý Milane, nechť jsou Vám i nadále věrni a vděčni Vaši čtenáři!