JAN JELÍNEK

O Františkových Lázních se právem říká, že jsou perlou v zeleném moři parků. Právě sem mě poslali lékaři na zotavenou po operaci kyčelního kloubu. Během léčení jsem přitom hodně času věnoval procházkám v zdejších Sadech Bedřich Smetany. Na jedné z bělostně natřených laviček seděl bělovlasý stařec v slamáku a s modrým motýlkem na krku, a okovanou holí cosi rýsoval do písku cestičky a přitom upíjel z pohárku minerální vodu. V tom klobouku mi tak nějak připomněl šansoniéra Maurice Chevaliera. A když jsem ho míjel, náhle na mě přátelsky zahalekal: „Vidím, že jdete z bahna, kde jsem byl moment před vámi.“

„Jo, to jste uhod, slatinný zábaly mě dělají dobře,“ odvětil jsem a usedl vedle něho na lavičku, kolem níž právě přeběhla rezavá veverka. „Jářku, pane, mně jdou k duhu kromě rašeliny také uhličité koupele a plynové injekce,“ vázal stařík dál nit hovoru a zdvořile se představil: „Sem ňákej Jindra z Plzně. Pane, na klouby je tady nejlepší pít vodu z Kostelního pramene.“ A zároveň se pochlubil: „Já k chirurgovi na kudlu s žádným vadným kloubem jít nemusel. Sem do Frantovek jezdím jako samoplátce jen tak k relaxaci, od doktorů a zdravotní pojišťovny k tomu nepotřebuji dobrozdání. Táhne mi na devadesát roků…“ Svěřil se, že už pobýval v Karlových Varech, Mariánských Lázních, Poděbradech, Libverdě, Luhačovicích, Mšeném, Piešťanech… „Pánbůh mi nadržuje a nechává mě pořád běhat po tomhle světě. Škoda jen, že mi na špacír chybí po boku moje nebožka žena,“ zjihnul mu hlas.

Největší oblibě staříka Jindry se z českých lázní těší Františkovy Lázně. A dal mi lekci, že voda z pramene František je vhodná na zažehnání tělesné slabosti a poruchy trávení, voda z pramene Lučního na nemoci žaludku, žlučníku a střev, voda z pramene Natálie na choroby ledvin a močového měchýře, pramen Nový je lékaři doporučován na chudokrevnost a ženám po porodu, pramen Sluneční je blahodárný proti katarům zažívacího ústrojí, prameny Glauberovy léčí střevní a žaludeční záněty, pramen Solný je nejlepší na kloktání, inhalace, k pitným kúrám při dně a kaméncích…

„Vidím, že jste velký znalec,“ podotkl jsem. Stařík, jemuž slamák na hlavě v slunném poledni svítil jako svatozář, se zaculil a řekl: „Pane, o poklony nestojím, a nikdy jsem se ani nepovažoval za lázeňského šviháka. Ale stejně jako lázeňský prameny jsou léčivé i naše studánky, prameny českých, moravských a slovenských řek. V nich je obrovská ozdravná síla. Já z mnoha pramenů našich řek vodu pil. Z pramenů Sázavy, Vltavy, Labe, Lužnice, Jizery, Moravy…Totiž, víte, já měl v mládí zálibu v turistice, chodit po horách a dolinách, lesích, lukách. A ta láska k pohybu mi zůstala i na stará kolena. Toulat se tou naší krásnou zemí a hasit žízeň vodou, nabranou do polní láhve.“ Stařík ukázal na svou hůl, pobitou plíšky s obrázky rozličných míst naší republiky. „Tahle špacírka mi bude do konce života družkou nejvěrnější. Už se mnou něco na těch cestách viděla a pamatuje. A co já přitom prošoupal podrážek bot.“

Starý muž se zvedl z lavičky. „Ještě si teď vyšlápnu na Komorní hůrku. Je to odtud asi tři kilometry tam a tři zpátky,“ řekl a podal mi ruku na rozloučenou.

A vydal se na kratší túru k této vyhaslé sopce, patřící k jedné z nejmladších v České republice, která bouřila ještě na začátku čtvrtohor. Přírodovědec Ignác Born popsal vulkán v roce 1773 jako vyhaslý. Na začátku 19. století dělal jeho výzkum hrabě Kašpar Šternberk na popud slavného německého básníka Johanna Wolfganga Goetha, který se kromě psaní poezie věnoval i přírodním vědám.