JAN SCHNEIDER

Dobrý náboženský myslitel je velkým pokladem. Ve Velké Británii žil významný rabín Jonathan Sacks – pět z jeho knih vyšlo i v českém překladu. Jak už to u dobrých náboženských myslitelů bývá, jeho komentáře starobylých textů pasují na dnešní dobu jak sedínka na hrníček.

Jeden se například jmenuje pěkně nekorektně a tudíž velmi inspirativně: BŮH MÁ RÁD TY, KDO S NÍM NESOUHLASÍ. Vztahuje se k oddílu týdenního čtení z Tóry (paraša), tentokrát to je začátek druhé knihy Mojžíšovy (2M 1,1-6,1). Stojí za to si ten komentář přečíst, protože integruje starobylou moudrost a současnou problematiku:

Na judaismu je pozoruhodné, že základ náboženského života tvoří debata a to, že v ní zaznívají protichůdné názory. K Mojžíšovým vlastnostem patří, že se dohaduje s Bohem, a to hned při jejich prvním setkání u hořícího keře. Tak dlouho odolává Hospodinově výzvě, aby vyvedl Izraelity na svobodu, až se na něj Bůh rozhněvá (1M 3,1-4,7). Zásadní je, jakým způsobem mluví smrtelník Mojžíš k Hospodinovi na konci naší paraši: „Pane, proč škodíš tomuto lidu, proč jsi mne poslal? Vždyť od té doby, co jsem přišel hovořit tvým jménem k faraonovi, působíš tomu lidu zlo a svůj lid nezachraňuješ.“ (2M 5,22-23) Docela silná káva, že?

Ale Mojžíš nebyl ve svých výtkách k Bohu první. Prvním byl Abraham, který, když se dozvěděl, že Stvořitel plánuje zničit Sodomu a Gomoru, pronesl: „Běda ti, být soudcem celé země, jenž nekoná soud!“ (1M 18,25)

Podobně se rozčiluje Jeremjáš, když vyřkne věčnou otázku, proč se slušným lidem dějí špatné věci, zatímco nečestným se daří dobře: „Proč je úspěšná cesta ničemů? Proč všichni zrádci žijí v poklidu?“ (Jr 12,1)

A prorok Abakuk se ptá podobně: „Proč snášíš proradníky? Proč mlčíš, když darebák požírá spravedlivějšího, než je sám?“ (Abk 1,13)

Jób, který zpochybňoval Boží spravedlnost, je ospravedlněn, zatímco jeho přátelé, kteří tuto spravedlnost bránili, jsou kritizováni (Jb 42,7-8).

Z četby Hebrejské bible se tedy zdá, že Hospodin má rád ty, kdo s ním nesouhlasí. Stejně pozoruhodné je, že rabínští učenci v této tradici pokračovali a nazvali ji „machloet lešem šamajim“ (spor ve prospěch nebes), tedy spor, ve kterém jde o to, kdo má pravdu, nikoli o to, kdo zvítězí. Judaismus je tedy zřejmě jediným náboženstvím, jehož kanonické texty jsou antologiemi dohadování se. Talmud říká jménem samotného Boha, že rozdílné názory školy Šamajovy a školy Hilelovy jsou oboje „slova živoucího boha“.

A co z toho všeho plyne? Od samotného Hospodina, jenž si zvolil jako své proroky lidi, kteří se s ním nebáli diskutovat ve jménu pravdy a spravedlnosti, se učíme, že je dobré naslouchat odlišným názorům. Uvědomit si, že jimi nejsme ohroženi, ale že nás obohacují.

Pro čtenáře, které by iritovala staronáboženská terminologie, je třeba předeslat, že podstatný je význam komentáře rabína Sackse, nikoliv sama citovaná slova (která jsou stejně jen překlady a překlady překladů), z nichž jsou vystavěny ony věroučné příběhy.

Poselství toho komentáře je extrémně důležité právě v době, kdy vláda udělala, realizuje a chystá další exekutivní a legislativní možnosti, jak „protivným názorům“ zatrhnout tipec. Důvod? Protože ji ohrožují.

Vláda to ohrožení sice rozprostírá alibisticky tu na celou společnost, tu na demokratický režim, jindy zase na zdraví, posléze zase na něco jiného. Členové vlády prostě neustále čelí nějakému ohrožení – a místo toho, aby se hromadně objednali na psychiatrii, snaží se vnutit národu svůj strach jako objektivní realitu. Vládě přizvukuje stádo různých pošuků, šmíráckých kádrováků, cenzorů, frustrovaných paskřivců a lidí prostě zlých, nesnášenlivých a hodnotově naprosto vyprázdněných. Ale ovšem, skutečným záměrem vlády je ochromit svobodnou vůli lidí a tak si je podřídit.

Premiér Petr Fiala po loňské návštěvě sídla kontrarozvědky (BIS) řekl: „My musíme chránit za každou cenu svobodu slova, projevu, všechny atributy, které ke svobodné společnosti patří, na druhé straně lidé mají právo na to, aby informace byly korigovány.“

Myslím, že by nebyla bez vtipu petice občanů (když už to neudělali novináři, se kterými se premiér baví), která by vznesla dotaz, z čeho podle premiérova názoru pramení „právo občanů na to, aby informace byly korigovány“, s rezolutním dodatkem, že petenti žádné takové právo neznají a ani znát nechtějí a i kdyby premiérovi právníci nakrásně nějaké takové právo třeba ze svitu Luny jako bájnou Sirael zhmotnili, petenti takové právo odmítají, respektive se ho zříkají, a žádají, aby takovéto právo nebylo nikomu sugerováno a tudíž ani zdánlivě uplatňováno, protože petenti se hlásí k jinému svému reálnému, nezcizitelnému a nekorigovatelnému právu (danému Listinou základních práv a svobod, čl. 17), svobodně vyhledávat, přijímat a rozšiřovat ideje a informace.

Proto nemá Hospodin rád Fialovu vládu.