VÁCLAV DUŠEK

Ostuda jako z Balíkova nás netrápí, kdepak, máme patent na zpravodajská minima, vyškolené oponenty – necháme mluvit toho, kdo přináší pravdu, sakryš, je to možné, že má času dost? Připravujeme guláše hladovým zvědavcům – ten dostane, ten taky, ten málo a ten nic, na toho už nezbylo! Někdy mám pocit, že rozvrkočený redaktor či redaktorka mohou od hodiny řídit planetu, třeba opic. Smutný pohled na ty plánované kratochvíle.

Od žurnalistických odborníků slýcháme opatrné našlapování tam, kde hrozí náznak pravdy k diskusi, tam to z nich leze, jak z chlupaté deky. Zásady vysadíme! Nebudeme tápat, budeme hulákat. Skákat do řeči s nejapnými poznámkami hodnými odebrání diplomu z oboru: Víme všechno! Sloužíme, kušujeme, kde třeba, nudné filipiky hypochondrů, proškolených metres, slovní mordy, hele, když posluhuješ, tak nesloužíš, když nesloužíš, neriskuješ místo u plného žlabu. Nevyhnutelnost poznání pozdržíme. Copak nestačí pozvat do studia kuliferdu s rozhledem hovnivála?! Často nás chodí pobavit loupežník Mrňousek, smečuje, fingliar akýsi, přidáme Sášu Třasosřitku, i chrapouny všeho druhu, zasloužilé machny, nafrněné fuchtle, lichokopytníky, hochy s výstavními cemry, hulváty, utajené diktátorské slouhy; sociální potrava vyjde lacino. Plýtvání slovem mír vzbuzuje obavy z tetinky války, je krvavá, kouše mrška, zaměstnává výrobce zbraní, slušně, krach zatím nehrozí, válku si i vymyslíme, boje rozšíříme, vraždění zdokonalíme, mírotvorce zneuctíme, zavřeme, zašlapeme do dějinného bahniska, pak přijde nimra kouzelník, lidový kecal, starokomik, roztomilý lhář a ten řekne, že se vlastně nemáme vůbec špatně… Bože, plýtvání s podobným materiálem si nech, děkujeme, stačí nám tvůj sluha prožívající chvíle poznání – třeba vymyslí nové křesťanské učení, víra totiž prožívá mrtvici. K pitvání současného světa přizváni z lidštína pracovití dobrodinci. Porevolučně hořet se vyplatí. Kdysi zalezlí v bezpečných norách, zařazeni do spolků a dalších bohulibých struktur převlíkli kabáty, i trenky a nadbíhají znovu silnějším pachatelům dobrozla, pacholata, rozhoďnožky, popadneš moulu za flígl a on se vysmekne k dalším pokusům zvrátit svět! Zmizí v trapu bojovníci… Všechno se opakuje! V porevoluční putyce, nedaleko viaduktu, se mi hlavou mihnulo zapření mistra apoštolem, celkem třikrát v hrdlo lhal, můj společník u stolu vystaven přiopilému karlínskému prokurátorovi, kam vítr, tam on – společníka si vybral z důvodů mně neznámých, řekl temně: ty jsi komouš, co? Ne! Tak jsi milicionář! Ne! Tak svazák! Ne! Kdo se bojí, nesmí do lesa. Ke všemu se nám vulgárně rozjela politická garnitura. Ve čtyřce jsou očekáváni, budou vodky, rumy, zelená, pivo jako křen, svaz dlaždičů sprosťáky nepřijme, nová doba, nový jazyk… slyšíte fouňu a napadne vás trefit ho k rozjímání… kdepak, veřejný činitel, brachu! Chráněn! Nu, pravda, památky se neničí, fotr šoumen, synek loumen a není sám – alfa blbců přibylo, důkazy nechybí. Straší nás, že psanci se chystají k útoku? Proč, právně rozkradeno, zašmeleno do ciziny, zamlčeno vyhynulému pracujícímu lidu, kdysi mu dal ve fabrice při revoluci vzkaz s balkonu: Budete otroci ve vlastní zemi… Smích, pískot, potlesk. Smích nás částečně přešel… pískot, zatím malinkatý, potlesk k vyhynutí. Pamatujete, jak nezapomenutelný herec připomenul lidem v Bratislavě, že kapitalismus nebude podle jejich představ? Nejsou to přesná slova, ale vystihují myšlenku lidem milovaného herce. Kdo řve, má recht! Kvetoucí blbost nám zasáhla i známé postavy dneška, tedy pravda, v Karáčí ani v Urumči je neznají, svých komiků mají dost, politických zvratků též… Já u pramene jsem a žízní hynu – milovaný básníku, myslím na tebe a říkám si – kdepak bys skončil, drahý. Kolik trpajzlíků by ti oponovalo, nazývalo tě nepřítelem pokroku?

Kalamita soudnosti odešla s uměním diplomacie – buranská vyjádření diplomatů z operetního souboru se hroutí, političtí mlsouni očekávají výhodná místa k životu. Puch vořežprutů hýbe krvavými dějinami. Falangy útočí! Vy máte pravdu – my máme tanky! Vy nás zlobně napadáte, pošleme vám z nebíčka pumičky – a nechtějte nás zviklat tím, puchejři, že zasáhneme semotamo i civilní cíle, hergot, nikdo není dokonalý! Kapišto?! Leprosária osiřela, ale máme jiné vhodné viry k pomnožení – nevěříte? Neděláte dobře, přátelé. Smrtihlav neuhynul. Parádemarše připraveny. Jak se říká mezi námi děvčaty – proti gustu žádný dišputát. Mírové štváče umlčíme. Kyvadlo se porouchalo – mír, pouhé slovo, ke všemu historicky nadnesené a zprofanované. Vyhynula snad hamižnost? Ne! Nastaly korupční prázdniny? Tak vidíte, nenastaly. Prospěly čemusi sankce, vážně myšlené? Ne! Pukrle sem, pukrle tam – to by tak hrálo, abysme se neprotlačili k výsluní zásluh! Jistě, existují vyhlášení váleční štváči, i mírový štváči a svět se točí dál, válečné boláky přibývají, pravda uvízla v síti lží, misály odložte na příhodný čas. Bezvěrci věří v majetkovou převahu. Zaplatíš, vyhraješ, ve zvonicích zvony vítají vítěze – svíčkové báby štrikují povedené taláry, vklouzne do nich mizera i falešný dobroděj, šlapka penzistka, sůva z nudlí, vyšumělá metresa, placený tlučhuba a zaprodanec, řády nachystány, v prodeji stále k dostání žádaný armádní fleischwolf, jak informuje s tou mřenkou, co se zahraničně vycajchnovala a utrhla si ostudu ze stromu poznání v bambulárně, nevíte? Přece ona s hubou, jak pytel na hady.

Vojna není kojná, vojáci! Harašit zbraněmi povoleno rozkazem krvavé běloušové a bijce řehtala. Chomouty nasadit, uzdy přitáhnout a urááááá na vraga! Před lety: rozkaz pupkatého plukovníka během na hrad, vtom atomový útok zprava, k zemi, masky nasadit, vstát, a tryskem útočit – dvakrát, třikrát, vyšla rána, voják se střelil do nohy slepým náboje, maso vyhřezlo – v kapli uzavřeni s maskami, prostřelená hadice, filtr, lícnice – slzný plyn dráždil ke kašli, slabší jedinci volali maminky – a pak nápad, frajtři kontrolovali uposlechnutí rozkazu, lapeni, staženy jim masky, chrochtali, blili… Máš-li choutky, prosím, těžko na cvičišti, lehko na bojišti. Zrychlený přesun na 50 km s plnou polní, radiostanice na zdech, lehké kulomety připraveny k boji s nepřítelem, a mazej, protivník nečeká! Zelená kopyta k jednomu použití, jak jinak. Ostatky uloženy pod věnci! Válečné orgie trvají. Nebudeš-li poslouchat, dostaneš flastr, fiškusy zlomíme, napumpujeme pochodovými hesly. Ideologickými slátaninami a koukej ládovat děla, útočit ze země i ze vzduchu – krvavá jatka, dobrý jatka! Žurnalistické falešné eso očekávalo, že už dávno západní mocnosti zastaví před Moskvou, souhlas, navléct ho do uniformy, plembák na dutou hlavu a šupito presto do první linie, nedočkavý brachu! A vezmi sebou půl herce, kdysi vyjmutého ze stavu branců – známosti jsou holt známosti, tehdy se třásl jako osika, ochoten sloužit režimu za modrou knížku, dnes hrdina, dronový majstr! A vzkaz srabihoudkům: nevyhrožujte, zbabělci, řvát skrytý dokáže jakékoliv hovado vyšlé z hnojnice. A netahejte do toho jejich rodiny! Pumpovat rozumy druhým bez bázně a hany se demokraticky může. Sankce připraveny, paragrafy nachystány. Protiklady podporujeme v zájmu odvedení pozornosti od podstatných kroků… připomínám: Vrah bude vrahem! Vysemenit zlo, nenávist, žádná překážka. Opovaž se být spasitelem čehokoli, mřenko! Past sklapne v pravý okamžik a nebude pro tebe návratu mezi vítěze. Lhavost na desátou, církve posvětily zbraně, kam se hrabe Jidáš Iškariotský, a nalezne se páter bulík, ohlupuje věřící, usmívá se stylem svatého z mostu. Obskurní galerka se vulgárně tituluje před věrným voličským lidem, nezadržitelná erupce lží nás objímá, svírá – kampeličky do ručičky, prachy nesmrdí. Minulost snadno zapomenuta – raději se ani neozývej, advokáti zla tě umoří. Šviháci se promenují na placených obrazovkách, vyučující vymydlení moderátoři i moderátorky pádlují dle pokynů politickými peřejemi do úchvatného cíle. Války nám čechrají vlasy, smrtelná pekla nabízí jedovaté šnyty, chemické zbraně, biologické vynálezy, kandelábry k vyvěšení, ohnivé záře připomínají, že pod bombami povolí cokoli – nemáš kam hlavu složit, jo, to se musíš tumlovat, cháme, podpořit sankce, útoky, vyhraněné bloky, používat slalomy vytyčené reformátory. Přestat s látáním bojových praporů, utnout pouta s podezřelým přítelem, pomáhat vytvářet potřebný chaos. Kdo hltá pravdu, zalkne se v samotě. Samota nebolí – náhle se ti otevřou oči a vidíš režimní posluhovače politickým cílům vzdáleným realitě života – pochybovat povoleno, čas určí vedoucí síla. Sbohem, taťkové a mamky pokroku. Nemusíte se před námi urážet, používat slovních perel spodiny, nám stačí, abyste plnili jasnou dohodu – my vás zvolíme a vy pro nás budete pracovat do úmoru, bez zbytečných směšných vytáček, putykových urážek, holé sprostoty, lží a viditelných hanebností! Amen s vámi, já už sloužím – s kým? Že by s vámi? Nebe, peklo, máj, zase bude ráj. Pozítří, uvidíš.