JAROMÍR DVOŘÁK

(4. 7. 1931 – 4. 10. 2004)

Dne 9. listopadu uplynulo 120 let, co v Praze zemřel, českou společností naprosto opuštěn a zavržen, významný český spisovatel Karel Sabina, pokrokový kritik a žurnalista, zejména v mladších letech hlasatel převratných idejí, vůdčí postava radikálního hnutí let 1848–1849, řadu let pak za tuto svou činnost vězněný.

MILAN BLAHYNKA

Zkušený a veleplodný Roman Ráž si románem LÁZEŇSKÉ DOBRODRUŽSTVÍ (Akropolis, Praha 2014, 336 s.) předsevzal nemálo: do přebohaté vynikající literatury o první světové válce a letech před nimi a po ní (v podtitulu románu jsou roky 1900-1921) jak u nás (Božena Benešová, Jaromír John, Šrámek, Hora, Olbracht a ovšemže Hašek), tak ve světě (za všecky Barbusse, Remarque, Rolland), vnést více než tisící variaci a v té záplavě hodnot se neztratit. Nakolik se mu to zdařilo, o tom rozhodne čas, totiž čtenáři. V této chvíli je snad nejméně pošetilé pokusit se o pár poznámek.

KAREL SÝS

Na mém stole rok co rok přibude s vyčítavým žuchnutím objemný svazek. Tři knihy básní Vítězslava Nezvala, vydané péčí Milana Blahynky.

JANA VACKOVÁ

Pro knižní trh a v souvislosti s ním i pro XX. mezinárodní knižní veletrh Svět knihy Praha byla charakteristická čím dál větší pozornost věnovaná literatuře pro děti a mládež. Včetně takyliteratury. Včetně narůstající křivky módní překladové literatury pro děti a mládež. To je asi na povážnou. Kritéria kvality padají. Avšak lze stále ještě spoléhat na rodiče a prarodiče, kteří nepropadli znechucení z tradice doporučené četby ve školách. Mohutná veletržní nabídka zdaleka nevede ke zdrojům současné literatury, to jest ke klasickému kulturnímu dědictví. Spíše od zdrojů odvádí, podporujíc tradici chápání knihy pro dítě coby vhodný dárek. A pro vydavatele jako prostředek výdělku. Jak kdy. Proto je dost důvodů knihy správně vybírat. Mají přece děti nejen bavit, ale také vzdělávat, tříbit vkus, vychovávat k vlastenectví. Což je požadavek z dob nestárnoucího osvícenství.

MILAN DUŠEK

Před dvěma roky jsem psal o Třetí knížce, která představovala práce dětí ze ZŠ v Dlouhé Třebové, a byla po zásluze oceněna 1. místem v soutěži literárních sborníků mimopražských škol (pravidelně ji pořádá občanské sdružení ABECEDA). Pochopitelně jsem se zajímal, jak a proč tato knížka i ty dvě předcházející vznikly a zjistil jsem, že už jde o jakousi tradici, které se na škole fandí, a současně jsem z doprovodného textu pochopil, že dosud vydané knížky byly sestaveny pro potěšení mladých autorů, jejich rodičů a nejbližšího okolí, což je samo o sobě v dnešní uspěchané době záslužný a pozoruhodný čin.

JAROSLAV KOJZAR

Studený vítr pronikal do zavřeného vagonu. Choulily se k sobě a to je zahřívalo. Snažily se odsunout i od několika mrtvých žen, které nevydržely chlad a vlastně i další útrapy jejich »pochodu na západ« a od pachu rohu, který jim nahrazoval záchod. Včera, nebo to bylo předevčírem, či dokonce ještě o jeden den dřív, je nahnali do vagonů, zapojili k lokomotivě a z Auchschwitz – nádherné jméno – Březinky odváželi po dráze zapadajícího slunce. Jen občas se některé z nich podařilo vykouknout z výše umístěného průduchu, což bylo zakázáno, a hlásit, zda nápisy na nádražích jsou psány německo-polsky či jenom německy.

vp

Vojtěch Zamarovský, slovenský spisovatel, trvale žijící v Praze (+ 2006) se narodil před pětadevadesáti lety (* 5. 10. 1919). Byl to známý autor literatury faktu, publicista a překladatel z angličtiny, němčiny a francouzštiny. Zasloužil se velmi o popularizaci dějin antického světa: Za sedmi divy světa, Bohové a hrdinové antických bájí, Řecký zázrak, Za tajemstvím říše Chetitů, Dějiny psané Římem, Gilgameš, Na počátku byl Sumer.

(Zveřejnil sport.aktuality.sk)

Fanúšikovia v šoku, Ovečkin si rozhneval celý svet!

včera | 15:41 WASHINGTON - V čase keď na Ukrajine zúri vojna, sa ruský hokejový útočník Alexander Ovečkin rozhodol zverejniť svoj názor.

BLANKA BAJČÍKOVÁ

Znám příběh, ten se jednou vážně stal a tak ho vyprávím,

o tom nikdo radši nepsal v novinách,

on jmenoval se třeba Jim anebo, co já vím,

tohleto jméno zmizelo někde v hlubinách…

FRANTIŠEK UHER

Pláč

V noci mě probudil telefon. Nikdo nepromluvil, někdo však hlasitě plakal. Hovor byl náhle přerušen. Pochopil jsem. Plakala zhnědlá Ukrajina. Naříkala, že zabloudila.

VLADIMÍR STIBOR

Celý rok o sobě nedají ani vědět. Spí zdánlivě spánkem spravedlivých, dalo by se říci, že se s nadsázkou podobají rytířům z bájného Blaníku. Ti také přijedou, až bude české zemi nejhůř, sice ne bojovat, avšak sklízet. Někdy bývá každá ruka dobrá.

LAFFA BARBAGALLO

Musím se jít zeptat do Bruselu,

jestli si podle normy EU postel správně stelu.

ZDENĚK HRABICA

Takto jsem si za slunného dne, kdy nastal klid zbraní na Ukrajině, otestoval pražskou veřejnost. Vlídně až příjemně se ke mně, v doprovodu prof. Svjatoslava Rybase z Moskvy, chovali mladí lidé a zvláště západní cizinci, nevraživě pak některé ženy, zřejmě Havlova vyznání. Všude, kde jsme se za slunečného dopoledne na pražských ulicích a památných místech objevili, se na nás lidé usmívali. Dvě zralé dámy si ode mne ve vagonu pražského metra odsedly. Je to úspěch, v roce 1990, když jsem si četl v metru Litěraturnuju gazetu, vystoupil skoro celý vagon cestujících! Inu, časy se mění a co bylo, není! Jsme poučitelný, nadějný národ; co bude zítra?

KAREL SÝS

Dont´warry!

Be happy!

Máš na žvejkačku?

Mám!

Máš na Coca-Colu?

Mám!

MIROSLAV TOMŠŮ

Srp a kladivo – symbol dělných lidí

vždyť i ten Pánbůh to přece vidí,

jak se v naší republice všude krade,

každý si jen pro sebe všecko hrabe.