VLADIMÍR FRANTA

V paměti máme minulé i trvající plagiátorské kauzy. Týkají se např. vysokoškolských kvalifikačních prací; respektive jde o VIP, které falšovaly své bakalářky, diplomky. V souvislosti s plagiáty jsme v médiích slyšeli taková jména jako Lubomír Metnar (ministr obrany), exministryně Taťána Malá či exministr Petr Krčál. Opisují ale i spisovatelé?

RADOVAN RYBÁK

Není snadné napsat poznámku na knihu s názvem SKRYTÝ ŽIVOT FIDELA CASTRA, s podtitulem Výbušné svědectví jeho osobního strážce, na niž mě před časem upozornil básník Karel Sýs, který mi zmíněnou publikaci dokonce půjčil.

MILAN DUŠEK

Před několika lety jsem psal o pozoruhodné knížce, která představovala práce dětí ze Základní školy v Dlouhé Třebové a byla po zásluze oceněna 1. místem v soutěži literárních sborníků mimopražských škol, jež pravidelně pořádá občanské sdružení ABECEDA. Pochopitelně vzbudila můj zájem a zákonitě jsem zapátral, proč tato knížka vznikla. Nebyla první a tak jsem si uvědomil, že na této škole půjde o jakousi tradici, které se tam nesporně fandí, a z textů, jež obsahovala, jsem následně pochopil, že dosud vydané knížky byly sestaveny učitelkami pro potěšení mladých autorů, jejich rodičů a blízkého okolí, což je samo o sobě v dnešní uspěchané době záslužný a doslova pozoruhodný čin, zvláště když se v něm pokračuje.

MILAN BLAHYNKA

Kovkop slov zapomínaných a zapomenutých i naopak před ním nezrozených, básník Miroslav Kubíček dal své nejnovější sbírce název PNUTÍ (Oftis, Ústí nad Orlicí 2018, ilustrace Václav Smejkal). Ani Váša-Trávníček, ani devítisvazkový Příruční slovník jazyka českého nemá pro pnutí samostatné heslo, PSJČ je uvádí jen jako podstatné jméno slovesné v hesle pnouti a k tomu substantivu žádný doklad. Od té doby to slovo našlo svou příležitost v medicíně, kde se bádá, publikuje a snad i úspěšně léčí pocit pnutí různých částí těla. Na konci hesla pnouti se v PSJČ se uvádí, že v poezii je to synonymum sloves napínati se, vzpínati se a příklad se cituje ze Šmilovského: „Ňadra se jí bouřlivě pnula.“ Kubíčkova poezie se nepne bouřlivě, jen: „pnutí nutí nejít pozpátku / vzpínat se a vznášet se…“ Básník má však rád slova, která jsou „jako bouřlivý klid“, a čeká / na báseň / na slova z perel a krve / žíznivě žízný život.“

FRANTIŠEK UHER

Jsou básníci, kteří směřují vytrvale vlastní cestou jako poutníci za vzdálenou jasnou hvězdou, důvěrně znajíce její kořeny a smysl záře. Bez patosu, bez okázalých gest, bez jalové mnohomluvnosti, s úctou ke štědrosti a hravosti českého jazyka. Takovým je Miroslav Kubíček, zanechávající v české poezii výraznou stopu od prvotiny Dny slunci (1963), přes tucet sbírek k té nejnovější, nazvané PNUTÍ (Oftis 2018, 96 stran, s konzistentními ilustracemi svého „dvorního“ ilustrátora Václava Smejkala).

KAREL SÝS

Oldřich Hostaša je součástí básnického mládí naší generace. Objevoval se na tehdy hojných setkáních mladých i nejmladších kandidátů básnické existence. Vždy dokonale oblečený, usměvavý a sebevědomý. Poezii miloval až nadbytečně, lze-li to tak říci. Nejenže napsal sonet, ale hned věnec sonetů, formu, o které jsme ani tenkrát moc nevěděli a dnes myslím patří mezi zapomenutá tajemství básnického řemesla.

ELIŠKA KOPPOVÁ

Řidič úřaduje přímo na kapotě své dodávky. Odškrtne jméno posledního opozdilce, složí výkaz a zažene do auta kuřáky, kteří do poslední chvíle natahují. „Musíme si to ráno nějak zpříjemnit, ne?“

MAREK ŘEZANKA

Balada o prokletém novináři

Respekt, Blisty, Echo dvacet čtyři

všichni teď píšou, že Kotrba zbraní

STANISLAV ZEMAN

Kde je konec černé vráně nad Prahou

Z Vaší reportáže v Radiojournalu

Oceněné v grand prix Birkenau