ALEXEJ MIKULÁŠEK

Česká spisovatelka Ivana Blahutová patří nesporně k výrazným osobnostem současné české literatury, jakkoli stojí stranou zájmu literární kritiky i akademické literární vědy, ponecháme-li stranou literární časopis Unie českých spisovatelů (Obrys-Kmen, resp. LUK) a zpravodaj Výboru národní kultury (Lípa). Přitom byla právem označena za „kněžnu české literatury“ (A. Drábek) nebo dokonce za její „královnu“ (K. Sýs). Rodačka z Ostravy, absolventka pedagogické fakulty Masarykovy univerzity v Brně, v němž dlouhou dobu – podle vlastních slov – „živořila“, v současnosti redaktorka Nakladatelství Kmen. Je autorkou řady excelentních prozaických děl, z nichž jmenujme jen čtyři, a to román Molochita (vydaný v roce 2002 jako samizdat, knižně „oficiálně“ v roce 2008, v roce 2016 pak zdramatizován pro Český rozhlas), soubory povídek Bílý kůň (s vročením 2007), Nessun dorma a jiné příběhy (2010) a Matky Pegasů (2017). Cenné jsou i její ediční počiny, např. almanachy Kmene (vyšly dosud tři). Dostalo se jí také několika ocenění, z nichž připomeňme alespoň cenu Unie českých spisovatelů (v roce 2009) za knihu Bílý kůň.

MILAN BLAHYNKA

Objevovat končiny, kam nevstoupila lidská noha, etnika, o nichž nikdo neměl potuchy, nebo prvky, o jejichž existenci se Dmitriji Ivanoviči ani nesnilo, nikdy nebylo snadné a je stále těžší. Učinit objev v dávno objeveném, notoricky zdánlivě známém („tam už nic neobjevíš“), to je však ještě daleko obtížnější. Je to výsada bláznů vynálezců ve fyzice, chemii, přírodovědě a v poezii, výsada bláznů básníků všeho druhu, básníků barev, čar, tónů, jeviště i filmového plátna. Řekl to Halas (v Útěše, věnované Nezvalovi): „Zůstává mu prvenství / objevu známých věcí.“ Můžeme si pošetile myslet, že po mnoha výstavách a publikacích dávno „známe“ jak malíře, grafika, ilustrátora Kamila Lhotáka, tak básníka Karla Sýse, autora nyní už 108 knižních titulů, nepočítaje v to jeho edice a tisíce článků, recenzí, glos a knihy, které přeložil nebo na nichž se jako překladatel podílel.

PAVOL JANÍK

Rok 2018 priniesol nielen vysoké ocenenie básnickej tvorby popredného českého autora európskeho formátu, prezidenta Únie českých spisovateľov Karla Sýsa, ale zároveň priniesol jeho čitateľom podnetný estetický a intelektuálny zážitok z vydania jedinečnej zbierky lyrických miniatúr DENÍK NALEZENÝ POD KAPOTOU. Publikácia predstavuje galériu spriazneného výtvarného umelca Kamila Lhotáka sprevádzanú stručnými duchaplnými komentármi jednotlivých obrazov.

FRANTIŠEK UHER

Jsou knihy, které vycházejí nenápadně, bez ambicí upoutat velkou pozornost a stát se třeba pouze krátkodobými hity, nepostrádají však zvláštní sugestivní kouzlo. Spočívá zejména v jejich trvalé platnosti. Když je po určité době – třeba jen náhodně – vezmeme do ruky, zase v nich s potěšením zalistujeme.

Takovými knihami jsou publikace Karla Sýse DENÍK NALEZENÝ POD KAPOTOU a AMERIKA, dvouverší doprovázející otištěné obrazy Kamila Lhotáka. V první publikaci barevné, ve druhé prostší, černobílé, o to plnější imaginace. Obdobný charakter má publikace fotografií Františka Dostála, opět doprovázená Sýsovými dvouveršími, nazvaná BLAHOSLAVENÁ ŽÍZEŇ. Všem třem knihám byl dán do vínku optimismus, zasněné okouzlení zcela prostými věcmi a událostmi, pohledem do zdánlivě všedního životního stylu lidí, kteří relativně spokojeně den po dni dobývají svůj chléb vezdejší, aniž by prahli po výsadách či přepychu.

JAN KRISTEK

Nedávno proběhly internetem články o pokusech, které odhalily zajímavou vlastnost DNA. Pokud se vezme vzorek něčí DNA, odveze se desítky, stovky kilometrů daleko, podle toho, jak se chová ve zkumavce, se dá zjistit, jak se v ten okamžik daná osoba cítí. Odkazy na původní práce se mi z nějakého důvodu nepodařilo najít, odkazy na videa o těchto pokusech na youtube jsou nefunkční – videa jsou smazána. Tento nedostatek na druhou stranu není až tak podstatný – uváděné výsledky pokusů jen dokreslují, završují to, na co se dá přijít i studiem jiných, dostupných informací.