JAROSLAV KUBÍNEK

Nejprve trochu historie

Po prohře Centrálních mocností v 1. sv. válce 11. 11. 1918 začaly německé jednotky opouštět polské území a vládu v zemi přebíraly provizorní vlády, z nichž byla nejvýznamnější varšavská vláda, která po několika dnech jmenovala vojenského velitel Józefa Pilsudského „náčelníkem státu“. Prvořadým úkolem bylo stanovení hranic. Většina polských politiků usilovala o dosažení hranic polsko-litevské unie před prvním dělením Polska (1772), což však naráželo na zájmy okolních států i velmocí. V jejich důsledku vznikla v roce 1919 tak zvaná Curzonova linie, která více méně respektovala etnické hranice. V otázce západní hranice snažilo se Polsko uplatňovat princip národního sebeurčení Poláků. Na východě však Poláci tento princip zavrhli, neboť na nárokovaném území tvořili pouhou menšinu, a prosazovali proto princip „historických hranic“, ačkoli to znamenalo potlačení práva na sebeurčení Ukrajinců, Bělorusů či Litevců.

RUDOLF HEGENBART

Vždy když posedávám před verandou svého domku a hledím na pětasedmdesátileté lípy, které vysázel otec v polovině května 1945, vzpomenu si na báseň Jana Nerudy Láska. V její poslední sloce se praví:

Koho bych miloval širém tom na světě?

Srdce je vždycky, ach, srdcem jen dítěte, -

do stáří, do skonu volá si po matce.

MILAN BLAHYNKA

Nepochybuju, že Jana Königsmarková, autorka knihy KŘÍDLA ZAMRZLÁ V LEDU BEZ OBAV ZVEDNĚME, Proměna recepce básnické tvorby Konstantina Biebla na přelomu 40. a 50. let (Západočeská univerzita, Plzeň 2018, 140 stran) vynaložila úctyhodné množství námahy a času, aby se dostala k jádru polemik o díle a životě básníka Konstantina Biebla v době před jeho smrtí i po ní. Rád taky děkuju za její slova uznání pro knihu Bojím se jít domů, že uvidím kožené kabáty na schodech, v níž jsme se pokusili (David Voda a já) před devíti lety přispět k objasnění tragického závěru básníkova života, a to na základě torza Nezvalových zápisků, objevených v Literárním archivu Památníku národního písemnictví docentem Petrem Spielmannem roku 2004, a dalších svědectví a dokumentů.

ALEXANDR SCHÖNFELD

Na internetu je k dohledání údajný citát nositele Nobelovy ceny, dánského fyzika (a myslitele) Nielse Bohra. Zní přibližně takto:

„Jsou dva druhy pravdy: pravdy triviální, pro něž jsou opačné názory naprosto absurdní, a pravdy hluboké, které se poznají podle toho, že jejich protikladem je zase pravda.“

KAREL SÝS

Tímto veršem Vladimír Holan ustanovil podstatu básnictví vůbec. V okamžiku, kdy člověk ztratí výsadu a úděl překvapeného a překvapivého zření, ztrácí možnost být básníkem a stává se v nejlepším případě netečným pozorovatelem, trpným divákem ve hře o vlastní osud.

FRANTIŠEK UHER

O poezii již bylo napsáno ledacos. Včetně hojných stesků, že postupně ztrácí čtenáře a společenský význam. Ještě tak písňové texty, které ovšem často mají s poezií hodně málo společného…

MIROSLAV KANTEK

„Je-li kde na světě ráj, je to zde, je to zde…“ znělo v komentáři k dokumentárnímu filmu cestovatelů Hanzelky a Zikmunda (možná, že se tak i jmenoval, dnes už se mnou paměť hraje na férovku), který v našich kinech běžel v první polovině 60. let a přinášel nádherné obrázky přírody v oblasti Indie a jihovýchodní Asie. Můj děda nad těmi filmovými záběry tenkrát dojetím plakal. Já zase pláču dnes…

FRANTIŠEK DOSTÁL

Člověk v současném světě se stal jakousi hmotou, s kterou lze provádět snad cokoliv. Hlavně aby poslouchal a platil za všechno. Třeba i za to, za co nemůže. To proto, aby mocní za vysokými zdmi svých určitě rozpadajících se vilek měli na kostku cukru do kávy.

MICHAL DUNDA

Dvojčata

právě jsme to dělali bez ochrany,

když se v New Yorku

následkem teroristického útoku

zřítila dvojčata (WTC).

STANISLAV ZEMAN

Lákáte do katakomb Elsinoru

Mistře

Blíže k peklu