MILAN BLAHYNKA

Poznámka postjubilejní

Nerad píšu jubilejní články, tam je chvála autora předzjednaná, pokud není jubilant na indexu, a tedy je přezdjednáno zatracení. A tak jsem ani nepsal k nedožitým devadesátinám svého celoživotního přítele, jehož knihy jsem pravidelně recenzoval, o to víc zvědav, jak se Václav Erben jeví dnešní kritice. Vinou coronavirové krize jsem se to nedověděl, knihovna je uzavřena a opatřit si všecek tisk, na to nemám. Ale pochybuji, že kdokoli kdekoli dokázal říci něco přesnějšího, výstižnějšího než Petr Žantovský v měsíčníku My. Skrze kapitána Exnera z Erbených detektivek, Hynce Ptáčka z Pirkštejna, nejpozoruhodnější postavu fiktivních Pamětí českého krále Jiříka z Poděbrad, a titulní postavu románu Trapný konec rytíře Bartroloměje se Žantovskému podařilo prokázat, že Erben dokázal svým dílem virtuózně „sehrát betla“ s panující mocí a „jak moc našemu dnešku chybí“ jeho „talent a moudrost“. Třetí doménou Erbenovy tvorby se stalo dvanáct pořád ještě plně nedoceněných pohádek. Ze své doposud rukopisné monografie Ecce Erben; Václav Erben jsem pro LUK zkrátil kapitolu právě o ní. M. B.

VĚRA BERANOVÁ

Jestli jsou dějiny magistra vitae, hledejme tedy v naší historii poučení, a položme si otázku, která to budou období, jaké to budou osobnosti, kde to poučení budeme hledat a kde je taky můžeme najít. To poučení nemusí být jen v kladném slova smyslu, vždyť dost často právě i poučení negativní může být přínosem pro řešení problémů naší současnosti.

LENKA PROCHÁZKOVÁ

Nová pětistovka se prý nelíbí. Mně ano. Pokaždé, když jí platím, mám dobrý pocit, že jsem účastna na zarovnávání starého dluhu. Můžeme tomu také říkat Vyšší spravedlnost. Ale je v tom i kus českého smyslu pro absurditu, když tvář ženy, která rozdávala bohatství ducha a zemřela v naprosté bídě, je s půvabným poloúsměvem zobrazena na naší druhé nejvyšší bankovce. „…Prosím Tě, Lotinko, nehněvej se, nemohu zas dnes přijít. Mám jen jedny botky letní a jsou špatny a venku je bláto. To je příčina…“

LUBOMÍR MAN

ČR ústy Petříčka porušuje hlavní cíl Charty OSN, jímž je udržení Míru.

JAN ZEMAN

Stalo se, že je nejen v Praze nouze o parkovací místa. Stává se též, že nedostatková parkovací místa zabírají auta, která jsou zvláštní tím, že nemají státní poznávací značku, ale jinak vypadají zachovale. Snad jsou i funkční. Stojí tam bez hnutí měsíc, čtvrt rok, půl rok, rok, dva. Ptají se občané, co s tím? Prý nikdo neví.

FRANTIŠEK DOSTÁL

I když humorný příběh souvisí se srdečným pousmáním, mám na mysli humoresky, které jsou naopak velice smutné. Navíc jsou symbolem našich časů, kdy nikdo nic špatného neprovedl, a tak podle práva tito lidé jsou nevinní. Smutnější je ale zjištění, že všechna ta soudní řízení po léta vedená nás všechny stojí cosi státních peněz. Ovšem naše státní kasa je stejně nevyčerpatelná, a tak soudní procesy probíhají až neskutečně dlouho. Výsledkem je stejně zjištění neviny, a proto nevinní ve funkcích posedávají i nadále. Humoreska zachycující naše dva politiky při nočním opouštění restaurace před kostelem na Vyšehradě není ale vůbec pro zasmání.

EVA FRANTINOVÁ

Byla to tvář, kterou si denně vybavuji. Tvář s malým ostrůvkem na kůži, tvář vypínaná jazykem vždy při ranním holení břitvou před zrcátkem. Tvář se pak skláněla nad sešitem se zelenými linkami nebo nad dopisním papírem a ruka psala…

BŘETISLAV KOTYZA

Zahlédnu okamžikem

vlastního nádechu a výdechu