PETR ŽANTOVSKÝ

František Halas a „jeho“ paní Božena Němcová

V nedávných dnech, přesně 4. února, uplynulo 201 let od narození velké české spisovatelky Boženy Němcové. Na sklonku roku loňského, k uctění výročí kulatého, vyšel sborník textů z mezinárodní konference věnované odkazu Němcové a jejím úzkým vztahům se slovenskou kulturou (Božena Němcová a Slovensko: 200 let od narození). Právě pro tuto příležitost byla napsána následující úvaha.

Jakékoli hlubší uvažování o Boženě Němcové by nebyl úplné, kdyby v něm chybělo aspoň krátké zastavení u nevšedního fenoménu: Němcová se totiž – díky mnoha objektivním souvislostem daným historií, ale také subjektivním souvztažnostem jejího osudu a díla s jejími následníky ve 20. století – stala jakousi pozdní múzou, inspirací, skoro až ikonou pro mnohé velké české básníky: Vítězslava Nezvala, Jaroslava Seiferta a Františka Halase. Právě jemu věnujme toto stručné zastavení.

JIŘÍ JÍROVEC

Odešel člověk, který nenáviděl komunisty. Tak se píše v nekrolozích. Jeho parťák, Petr Skoumal, to o sobě též říkal, například v úvodu k písni Starý pán poslouchá jazz. Oba pánové „patřili“ mé generaci. Znali jsme jejich dílo a jejich jazykové hříčky se staly součástí našeho slovníku. Jen tu nenávist skryli i před námi.

IVO FENCL

Spisovatel Roman Cílek nedávno doplnil a rozšířil vlastní práci Půjdu do pekla spokojen. Vznikla kniha Eichmann. Architekt holocaustu. Jméno není jen povědomé. Nechvalně proslulo. Patří nacistickému vrahovi, jednomu z architektů holocaustu, jenž unikl Norimberskému procesu, ale Peterem Malkinem a dalšími agenty izraelského Mosadu byl přece posléze dopaden. Patnáct let po válce, 11. 5. 1960. Po dobrodružném útěku z Evropy žil v Argentině jako Ricardo Klement, aniž v jeho okolí tušili, že jde o ex-ředitele úřadu pro bezpečnost Třetí říše.

MILAN BLAHYNKA

Dunaj je pro Slováky totéž, co Vltava pro nás. Pro českou poezii se vinou habsburské Vídně krášlené paláci nad ním, nádherou placenou naším poddaným lidem, stala Vídeň symbolem útlaku, nyní často zpochybňovaného horlivými lokajíčky v cizích službách, a tak až nyní nadešel čas, abychom nejen krásné slovenské zpívající zemi pod Tatrami, ale i dunícímu Dunaji naslouchali. Kdo máš koho na Slovensku anebo se tam dostaneš, ještě než pomine covidová pohroma, opatři si Antologiu slovenskej poezie o Dunaji DuNÍ DUNAJ… (Spolok slovenských spisovateľov, Bratislava 2020, 130 s.), jistě užasneš. Sestavili ji Miroslav Bielik a Katarína Koláriková a rozdělili ji do tří oddílů: Slovenskí básníci – klasici, Súčasní slovenskí básníci, Zahraniční básníci o Dunaji v prekladoch do slovenčiny. Už ukázka z Novomeského Romboidu okouzlí: „Klin výšin šípy bystriny, / džezuje žvatlavý džavot riav, / krok gondol klokoce tokom potokov / pod plotom topoľov / a balád balvany valia vlny valného Dunaja: / hujana, / do mora, / do mora, / hujaja.“

PAVOL JANÍK

Významný literárny vedec PhDr. et PaedDr. Alexej Mikulášek, PhD., v ktorého rozsiahlej publikačnej činnosti zaujíma kľúčové postavenie medzinárodný encyklopedický projekt Literatura s hvězdou Davidovou, ponúka okruhu odborných záujemcov novú monografiu Poetika mravoučné povídky „pro dítky a přátele jejich“: se zřetelem k recepci německé mravoučné beletrie v 19. století (vydal Ústav stredoeurópskych jazykov a kultúr Fakulty stredoeurópskych štúdií Univerzity Konštantína Filozofa v Nitre).

LUBOMÍR BROŽEK

Rukopis z roku 2012 MEZI ŽIDLEMI ANEB HRA NA ČERNOCHA je patrně poslední slovesná stopa, kterou po sobě spisovatel, dramatik a scénárista Alex Koenigsmark na své životní cestě zanechal.

FRANTIŠEK UHER

Literární tvorba Jaromíra Šlosara se dávno vymanila z bezprostředního vlivu renomovaného krajana Tomečka, ačkoli jsou jeho stopy zřetelné a přiznávané. Samozřejmě v dobrém smyslu slova. Ostatně Šlosar není jediným takovým autorem, Tomečkův vliv je zřetelným regionálním specifikem. Někdy až nápadně, někdy zůstává jakýmsi krajinným koloritem, který se v jiných regionech tak dominantně neprojevuje.

DILYAN BENEV

Emil šel kolem divadla a náhodou spatřil reklamní plakát na výstavu Picassa. To ho velmi zaujalo. Neviděl jeho obrazy. Přestože měl kalendář s jeho kresbami. Přirozeně to vzbudilo jeho zvědavost a hned odpoledne šel do této galerie.

DAGMAR ŽALUDOVÁ

 Letos byla zrušena, a zřejmě navždy, mezinárodní literární soutěž Kouzelný klíč, určená především pacientům a zaměstnancům psychiatrických zařízení v České a Slovenské republice. Soutěž měla záměrně široký rozsah s integrujícím, především pak de-stigmatizačním posláním. Dagmar Žaludová je, respektive byla „spiritus agens“ a „anděl strážný“ tohoto záslužného počinu. Přinášíme její dopis na rozloučenou s účastníky, autory i porotou.

Milí soutěžící a příznivci Kouzelného klíče!

Snažím se celý život dělat věci tak, aby dávaly nějaký smysl a aby byly pozitivním přínosem nejen pro mne.

JAROMÍR ŠLOSAR

Nic se nemá odkládat. To jsem si znovu uvědomil, když mě v LUKu přitáhnul titulek „Jura odešel…“ Po několika řádcích Dostálovy vzpomínky se neblahé tušení naplnilo. Jura Stegbauer!

Stanislav Zeman, člen Unie českých spisovatelů a přispěvatel LUKu, oslavil 2. dubna 75. narozeniny. Srdečně blahopřejeme!

STANISLAV ZEMAN

V zákulisí s Hamletem

Jak to říkáš

Hamlete

Doba vymknutá z kloubů …

JOSEF ONDROUCH

Rozhodně si nezasloužili přímý přenos České televize a sebevyznamenávání za podprůměrnou filmovou tvorbu, kterou už léta v kontrastu s bývalou slávou československého filmu předvádějí. Bylo to přinejmenším trapné. To platí obecně a je potvrzeno tím, že nic ze současné tvorby na mezinárodním poli neuspělo tak, jak tomu bývalo dřív. Vadí, že tvůrci filmů zřejmě pod tlakem poptávky těch, kteří mají peníze a osobují si právo rozhodovat, se podvolují zadání nějak se otřít o dobu dřívější, i když byla v porovnání s nimi nesporně úspěšnější. Platí to i o úrovni herců, kterých je vynikajících jen velmi poskrovnu.

MICHAL STEIN 

(před bývalými Leninovými závody v Plzni)

Koupala se Mahulena

Tam pod Plzní v Radbuze

Bez kalhotek a též věna

A bez svého Radúze

LIBUŠE VONDRÁŠKOVÁ

Krásná paní

vlas havraní

plna snění

kráčí plání

noci nastavuje

stránky plní