MICHAEL HAUSER

Filosof a vysokoškolský pedagog Michael Hauser (*1972) našel inspiraci v Manifestu komunistické strany Karla Marxe a Bedřicha Engelse a v květnu představil své nejnovější dílo s názvem Manifest socialistického hnutí (nakladatelství Neklid). Jeho ambicí je sjednocovat levicové strany, spolky a iniciativy, které jsou pohříchu rozpolcené a každá složka levicového hnutí si tak trochu hraje na vlastním písečku. Hauser si předsevzal úkol formulovat základní cíle a strategie, jež mají pomoci ke sjednocování dosud rozptýlené levice, a vytvářet sjednocené hnutí sebevědomé pracující většiny.

VÁCLAV PELCMAN

Takto nějak se asi rozhodoval Karel Houba, když začal psát svou Esej o štěstí (je jich tam rovnou jedenáct), ale nejen v této knize, ale i v povídkách a románech (až mu vytýkali, že je tím posedlý, až únavný). Neřeší ale zásadní otázku básníkovu „Co je štěstí, jen muška… “, ale „podává svědectví o vnitřní krizi intelektuálů, uměleckých, nebo vědeckých pracovníků zralého věku“, kteří se nedokázali včas, či nechtěli, zbavit své tehdejší kůže, a tak jim „ujel vlak“, jak dodávám já.

FRANTIŠEK UHER

Ojediněle se setkáváme s poezií, která pramení ze systematické originální inspirace, překonávající rozsáhlejší časový prostor. Její dominantní předností je schopnost vyjádřit ucelenou myšlenku s pozoruhodnou úsporností, obsáhnout v osobité alternativní zkratce větší poetické komplexy. Charakteristické jsou prosté verše plné spirituálností exaltovanosti, zachycují prchavost okamžiku v každodenním rytmu: Nebe je dnes čisté / Bába nebyla doma. Nacházíme je ve sbírce Terezy Bínové ČERVENÝ OBR (Euromedia, Edice poezie, Svazek 12, 2023, 72 str.).

IVO FENCL

V neděli 9. července bylo Františku Čechovi osmdesát. Kdysi prahl válet na bicí jako Ringo Starkey a roku 1965 dokonce byl vyhlášen nejlepším hráčem na bicí v republice. Ve dvaadvaceti tak byl jednička. Jenže pouze bubnovat, to mu nestačilo, a třeba v časopise Pionýr mu otiskli mnohé. Hlavně díky spisovateli Vojtěchu Steklačovi. Mj. poetický cyklus plný podivných vehiklů. Františka s každým (heligon?) vyfotografovali a pod fotkou vysvětloval, k čemu vynález slouží. Avšak pábil. V tom samém časopise následovala rubrika, kde radí mladým. Jak se vhodně oblékat, česat, jak jednat podle bontonu. Zkrátka parodie na Gutha–Jarkovského. Mj.: „A pro takovou příležitost bych volil žluté kalhoty, zelenou vestu, modré sako a červenou kravatu. Váš strýček Ringo.“ Tak to pokračovalo, až Steklač vřadil Čecha dokonce do celoročně zveřejňovaného cyklu o literárních klasicích. Seriál měl jen dvanáct částí, Pionýr byl měsíčník, a sice se, pravda, jednalo výhradně o humoristy, ale typičtější trojstrana věnována Čechu Svatoplukovi. Každý ten klasik se navíc chlubil bibliografií, přičemž u Ringa stálo v tom punktu jen: Půl a půl je celá. Jak jsem později zjistil, anebo mi to vlastně vysvětlil František osobně, jde jen o několikastránkové omalovánky. Dočkaly se i reedice, ale… „To ani nesháněj!“ mávl nad tím tenkrát rukou. Ale co dát do Pionýra? Každý klasik tu přece měl ukázku z díla. I Karel Poláček (Bylo nás pět). Naštěstí přišel nápad a děti si mohly ozřejmit, že spisovatelé píší také scénáře. Ringo dal Vojtovi díl tenkrát vysílaného seriálu Zpívá a hovoří František Ringo Čech. Část, kterou jako jedinou sepsal ve verších. A trochu paroduje nepřiměřenou podbízivost, když tu vítá Zlatého slavíka: „Radostí přeskočil bych plot! Diváci drazí! Karel Gott!“ A co povoleno „královu šaškovi“, neprošlo jiným. Dokonce Mládka roky trápilo, že z obrazovky slýchá bezpočet legračních, Ringem sepsaných songů (Trpaslíci trávou jdou, Žárlivý Kakadu, Ježek se má, Zelená je tráva), zatímco Ivanovy legrácky odmítali. Ale nakonec prorazil taky. Tou dobou ale byl Ringo dávno už jinde. Přetáhl ze Šípovy kapely Faraon Jiřího Schelingera, přeobsadil band a klidně dokázal absolvovat polské i ruské turné se skupinou Smokie. Nakonec hráli ještě tvrději. Z onoho turné na Východ vznikla památná kniha Ruský týden, kterou však neberme jako doslovnou reportáž. Zase jde o stylizaci a… „Co se sběhlo v řadě týdnů, já shrnul do jednoho,“ komentoval to.

JAROSLAV VÁŇA

Město Olomouc slavilo před čtyřiceti léty 100 let od založení svého muzea. Se souhlasem orgánů státní správy bylo započato s přípravou a budováním Památníku moravského písemnictví. Ten měl být předán, s přiměřenou slávou, odborné i laické veřejnosti. To se opravdu stalo, avšak projekt postupného budování a práce na libretu i scénáři nebyly s nástupem nové doby dotaženy až do úplného konce, dobrý úmysl nebyl naplněn, doba mu nepřála, později zaniknul i Literární klub, literatuře se v Olomouci nedaří.

PAVEL JANSA

Celý den pršelo a i večer bylo pod mrakem, tmou jenom sem tam problikla nějaká hvězda. Z věží starého chrámu, které neviděli, jenom tušili kdesi v temnotách nad nimi, odbilo devětkrát silně a třikrát slaběji. Tedy tři čtvrtě na deset. Jelikož byli očekáváni v deset večer, museli přidat.

IVAN FONTANA

Porcelánový servis

Celá dlouhá léta oddaně slouží,

první rodinná zástava,

rodinné stříbro.

KAREL SÝS

Režim v nouzi spustil kampaň o přípustnosti trestání dětí. A zas je místo obav ze zdražování cibule o čem mluvit.

JAN ZEMAN

Čeští kulturní barbaři

Rozumu mdlého