IVO FENCL
O knize Jana Kellera Odsouzeni k modernitě
Kellerova díla typu Soumraku sociálního státu (2005) bodují i čtivostí. Přesto jsem v tom směru skeptik. Mnoha prostým lidem zůstanou abstraktem. Tak to chodí. Ale nejnovější svazek jeho esejů situaci možná překonal. Odsouzeni k modernitě je přístupná kniha. Hodně lidem přístupná. A není divu. Keller mj. dobře převyprávěl a interpretoval sadu zdařilých a už klasických velkých literárních příběhů a analogicky je propojil s moderními sociologickými studiemi. Ty staré dobré romány kupodivu teoretické práce dneška předčí velmi často a bývají aktuální. Bohužel! A dřevní díly oslovují lid dík talentu svých autorů a formě, ale hlavně proto, že světu nepanují teorie. Nevládnou mu esejistické výklady. Svět lidé vnímají skrze příběhy. Koncipované, akční, jaké chcete.
JAN JELÍNEK
Rodák ze syrského Damašku PhDr. Issam Ramadan vystudoval Filozofickou fakultu Univerzity Karlovy v Praze, obor sociologie. V České republice, kde založil svoji rodinu, žije již více než čtyřicet let. Nyní pracuje jako odborný asistent na katedře Blízkovýchodních studií Filozofické fakulty Západočeské univerzity v Plzni. Se synem Ivanem, který rovněž působí na této univerzitě, jsou autory knihy Arabská lidová přísloví v minulosti a dnes v českém i arabském jazyce, jež patří do klenotnice kulturního dědictví Arabů.
MILAN BLAHYNKA
Název JÍZDY (TÉMĚŘ) KRÁLOVSKÉ (Obec Vlčnov 2014, ilustroval básníkův bratr Karel Kozel) dal Petr Kozel své básnické sbírce jistěže fascinován slavnou vlčnovskou Jízdou králů, verši o níž se knížka otvírá a k níž se vrací i básní Poslední neděle v květnu), ale jistě také proto, že všech devět ilustrací po knížce rozesetých jsou (až na malé děvčátko v kroji) obrázky muzicírujících a tancujících svátečně vyšňořených šohajů a jejich koní.
EVA FRANTINOVÁ
Jan Jelínek, člen Unie českých spisovatelů a stálý přispěvatel LUKu, slaví 21. dubna 70. narozeniny. Srdečně blahopřejeme!
JOSEF ONDROUCH
Josef Ondrouch, člen Unie českých spisovatelů a stálý přispěvatel LUKu, slaví 28. dubna osmdesátiny. Srdečně blahopřejeme!
FRANTIŠEK UHER
Aniž bychom společenský význam poezie přeceňovali, můžeme konstatovat, že je charakteristickým symptomem své doby, zanechává zřetelné stopy. Někdy je rychle spláchne jejich vlastní jalovost, jindy se stávají trvalejší konstantou a někdy ji opráší teprve čas. Jsou básníci, kteří se stávají razícími štíty, s větším či menším zdarem, s krátkozrakou útočností nebo jasnozřivou prozíravostí se pokoušejí otevřít nová útěšná údolí. Vždycky nesou kůži na trh, ale zkušenost uvazuje, že to platí o všech umělcích, pokud neulpívají na povrchu kanálu s odpadními vodami. Možná to platí především o těch, kteří tvoří v ústraní, plaví se ve svých poetických bárkách vedlejšími rameny hlavního toku – a při bilancování jejich tvůrčího úsilí docházíme k poznání, že jejich poezie disponuje platností s vpravdě lipovou trvanlivostí.
ZDENĚK HRABICA
Neviditelná ruka trhu, úcta k mamonu, k bohatství a vzmáhající se chudoba, nadvláda peněz a dluhů s námi cloumají jako nikdy předtím. Občas, a nejsem jistě sám a jediný, shlédnu pořad České televize s Michaelou Jílkovou a nenechám se, seč mi síly stačí, unášet zasvěcenými přítomnými. Spíše pečlivě sleduji text v dolní části obrazovky. Srovnávám, jak se od sebe dva pohledy na jednu věc diametrálně liší. Nepomíjím ani nepřijímám z uvedeného pořadu nedávné výroky české učitelky základní školy o tom, kdo nás vlastně osvobodil a kdo nás vlastně okupoval, shodující se ve většině nanejvýše s neměnným myšlením poslankyně a politoložky Langšádlové a poslance a dopravního inženýra Laudáta o nebezpečí ze strany Ruska a o nutnosti jeho preventivního napadení.
RENÁTA SLOVÁČKOVÁ
Jaro sa už koná, tady sa ani nečaká na svatého Řehořa a chlapi vtrhnú do pola, už aby sa pro ně vyvářalo, a tak enem starost, moji milení, eslivá sa v tej Praze už roznéslo, co tady v súsednej dědině (rači nemenuju, aby snáď z teho nebyly nakonec akési opletačky) nedávno vyvédli. Vzali do písmena, že sa máme zastávať porobených národú a vyvěsit na baráky, jak na ně spomínáme. To sa dozaista až k nim dostane, jak na obci a možná aj na kostele bude viset jejich prápor. Páter malý biskup sa v rádiu radoval, kolik tibetských letos viselo. V tej súsednej dědině to vzali doopravdy a zehnali si kdesik aj vlajku porobených Kurdú. Měli byste to dat do televize, tá by to istotně dala do hlavných správ!
JAROMÍR ŠLOSAR
Začátkem masopustu
(12. ledna 2011)
V takovém večeru
řehtají vraní koně
ZDENĚK ŠTEFEK
Bolest a krev, zděšení, slzy,
z Bruselu vítr studeně vane.
Město Atomia vstalo moc brzy,
v plamenech teroru od rána plane.