PETR ŽANTOVSKÝ

Slovník cizích slov uvádí ke slovu cenzura především tento význam: „Úřední zkoumání obsahu všeho, co je určeno k zveřejnění (především tiskem), a to se zřetelem na zájmy státní, politické a mravnostní“ (1). Pro naše účely vynechejme cenzuru zřetele mravnostního. Ne snad, že by byla nezajímavá a bylo by jí v dějinách málo, avšak poněkud by nás odváděla od podstaty této úvahy. Setrváme tedy výlučně u cenzury rozmanitých obsahů, kulturních či mediálních, s cílem restrikce nežádoucích projevů politického charakteru.

VÁCLAV PELCMAN

Pod názvem Bez hranic-without bordes uspořádala Národní galerie Praha výstavu s podtitulem „Umění v Krušnohoří mezi gotikou a renesancí“. Zájemci o církevní umění pocházející z uvedené oblasti si měli možnost exponáty prohlédnout od 27. listopadu 2015 do 13. března 2016 v prostorách Valdštejnské jízdárny na Malé Straně. Pro objasnění okolností této akce mohu ještě dodat další údaje: Autorka M. Ostrá ve spolupráci s filozofickými fakultami UK Praha a UJEP Ústí n. L. a s litoměřickým biskupstvím. Záštitu poskytli ministr kultury (KDU-ČSL) a hejtmani Ústeckého kraje a Karlovarského kraje (a státní pokladna asi zaplatila). Proč ale o výstavě, která už skončila, píšu?

VĚRA BERANOVÁ

V Galerii hlavního města Prahy, v prostorách Městské knihovny, probíhá sochařská výstava, která si jistě zajistí bohatou návštěvnost domácích i zahraničních návštěvníků. Právě letní měsíce, kdy je Praha doslova přeplněna turisty, nabízí výstava, plánovaná až do 29. září, jedinečnou kolekci vrcholných děl, a to nejen domácí produkce.

STANISLAVA KUČEROVÁ

Okupace naší země německou nacistickou armádou (15. března 1939) zastihla mou generaci na prahu dospívání. Ve věku, který naléhavě potřebuje a dychtivě přijímá podněty z kulturního světa, aby se s nimi vyrovnal, aby je absorboval, přetvořil nebo odmítl. Ve věku, kdy se v mladé duši otvírají podmínky pro tvorbu osobnosti a vyhraňuje charakter, intelekt, cit, světový názor. Pro formování nastupující generace bylo tedy velmi důležité, s jakou kulturou se v Protektorátu Čech a Moravy setká.

VLASTISLAV HNÍZDO

K menším, ale mimořádně kvalitním výstavám Grafického kabinetu pražské Národní galerie se v letošním jarním období ve Veletržním paláci přiřadila kolekce 23 ilustrátorských artefaktů Františka Kupky z konce desátých let minulého století. Šlo o ilustrace ke knize básní v próze francouzského spisovatele Andrého Ferdinanda Hérody Afroditina girlanda. Kupka zakázku v roce 1917 přijal a realizoval ji pod pseudonymem Paul Regnard. Kniha vyšla v Paříži až po první světové válce v r. 1919.

IVO FENCL

Dáte mi asi za pravdu, že přinejmenším od roku 1968 raší mezi spoustou lidí rusofobie. Pamatujeme její odlivy, nicméně nastal čas přílivu. I jít na Alexandrovce je provokace.

LUDMILA LUXOVÁ

Přehlídka recitace a zpěvu děl ruských autorů v ruštině existuje v Českých zemích a na Slovensku nepřetržitě již padesát let a je vůbec nejstarší evropskou soutěží a přehlídkou v uměleckém přednesu v cizím jazyce. Nebyla založena na něčí pokyn, ale přirozeně vznikla v době, která tomu přála.

ks

Hned u vchodu do pivovarského areálu mi padl do oka širokoplecí a širokobřichý chlapík v tričku: „Pivo léčí.“ Na první pohled bylo zřejmé, že se léčí často a rád.

STANISLAV ZEMAN

Malomocenství zachvácené brexitem

Lepra na evropský způsob

JIŘÍ KNOPP

Cameron nám píše

z té ostrovní říše,

že Angličan nechce Brusel,

ani kdyby musel.

ZDENĚK HRABICA

Rmoutí mne, že v některých ohledech nejsme a již se téměř neprojevujeme jako národ. Spíše se vyjevujeme před okolním světem jako nepochopitelná, rozhádaná a nenávistná cháska, skoro chátra. Běsníme s vyceněnými, mstivými zuby malého vzteklého skřítka proti velkému slovanskému medvědovi. Hodně podobně, jako se u nás dělo za do značné míry vnucené poválečné „studené války“ vůči bloku, který ji podpálil a vyhlásil.

LUDVÍK DIVIŠ

Píšeme si

Okolí Lesního pramenena horním okraji města patří v Mariánských Lázních k nejkrásnějším, byť často opomíjeným zákoutím. Z dětských let si ještě matně pamatuji starý oprýskaný dřevěný hudební pavilon, který byl na přelomu 80. a 90. let stržen a město místo něj začalo stavět modernější zděnou „mušli“ pro kolonádní koncerty. Pak se bohužel po mnoho let nedělo skoro nic.