LUDVÍK DIVIŠ

Ve stopách básníka-antifašisty Miguela Hernándeze

Orihuela je starobylé španělské město asi 60 kilometrů jihozápadně od Alicante, počtem obyvatel srovnatelné s Českými Budějovicemi. Sídlí v něm jedna z nejstarších univerzit na jihu země (1552), starobylé biskupství (mnohem větší Alicante má dodnes jen konkatedrálu) a kněžský seminář sv. Michala. Dále se pyšní více než třicítkou kostelů, tuctem řeholních řádů… Tady bývalo všechno klerikalismem prolezlé tak, že si Gabriel Miró dělal legraci, že se tu i všechny cukrárny jmenují po nějakém svatém. Pro pokrokově smýšlejícího člověka místo pramálo lákavé, říkáte? Jenže se tu 30. 10. 1910 narodil jeden z nejlepších levicových básníků a antifašistů, jakého moderní Španělsko kdy mělo.

ALBERT EINSTEIN

Je rozumné pro někoho, kdo není odborníkem na ekonomické a společenské problémy, aby vyjadřoval své názory na téma socialismu? Z mnoha důvodů jsem přesvědčený, že je.

VĚRA BERANOVÁ

Narodil se 9. června 1907 v Kroměříži, zemřel 20. srpna 1975 v Olomouci, po své každoroční pouti na Svatý Kopeček.

Strohé časové ohraničení životního běhu říká něco o prožitých časech, ale už se nedozvíme, co všechno ten, kterého se to týká, vykonal, jak žil, co po něm zůstalo.

MILAN BLAHYNKA

Biblické „Ploďte a množte se“ hned z první kapitoly Geneze, První knihy Mojžíšovy, překládá se ve všech možných uměleckých i pseudouměleckých parafrázích „polidštěně“ jako „Milujte se a množte se“. Ludvík Hess, „Pegas? Kentaur? Satyr..?“ (tak se prezentuje na přebalu své posledním knihy) celým dílem i životem bere ten Hospodinův pokyn „všemu tvorstvu“ – řečeno slovem Nezvalovým – naprosto doslova.

IVO FENCL

William Faulkner (1897-1962), možná nejvýznamnější americký spisovatel minulého století, nevydal nikdy dětskou knížku. Co víc, vehementně skrýval takový charakter mající rukopis Stromu přání (1967). Povídku přitom napsal už začátkem roku 1927, kdy za sebou tento budoucí laureát Nobelovy ceny měl teprve dva rané romány, ještě ani zdaleka jej necharakterizující (Vojákův žold, 1926; Moskyti, 1927).

PAVOL JANÍK

Bohato ilustrovanú knižnú publikáciu DIVOKÉ VÍNO: ANTOLOGIE 2007–2017 s podtitulom Pegas? Kentaur? Satyr..? (Nakladatelství Slovart, Praha 2017) nemôžem nestranne či nezaujato recenzovať, lebo som počas rokov 2007 až 2013 v Divokom víne (literárnom časopise založenom v roku 1964) publikoval množstvo básní, aforizmov, divadelných hier a poviedok – v slovenčine, angličtine i prekladov z českej poézie.

FRANTIŠEK UHER

Odjakživa poutaly čtenáře reálné příběhy, věnované osudům konkrétních osob. Většina tzv. životopisů však strádá stejným neduhem, kterým je přístup autora – ostentativně pozitivní či negativní. Je trochu paradoxní, že nejméně věrohodnými se často stávají ta díla, u nichž je zdůrazňován objektivní přístup. Bývají stupidně servilní, nepřesvědčivá, nevěrohodná. Literární obraz určitého dějinného období doplňují životopisy osobností, vstoupivších do historie jako lidé zasluhující obdiv a uznání.

MIROSLAV VEJLUPEK

Kdo by to byl řekl. Taková nějaká útlá knížečka, do kapsy se vejde, a způsobí vztahovou krizi, půldenní byť jenom. „Proč jsi mi neřekl, jak se ta kniha jmenuje? Kdybych to věděla, šel by sis pro ni do knihovny sám!“

ZDENĚK HRABICA

Paralela činu, svalování odpovědnosti, kladení viny – za často hrůzné skutky mířila a míří na jiné, nezmizela.

EVA FRANTINOVÁ

„Boj o holý život vystřídal po návratu domů boj o chléb každodenní. Ani tento boj není pro každého vždy lehký, zvlášť ne pro srdce, které se v Čechách cítí povoláno k tvorbě básnické. Neboť tato země nedovede uživit své básníky. A tak přišlo zaměstnání, přišly noční služby u teplických šachet, tyranie nadřízených, i nemoc, památka na válku – Utrmácen, nesdílný a osamocený odrážel jsem se od trýznící skutečnosti ke své literární tvorbě. Celé dny, celá léta jsem snil o tom, jak bych se osvobodil.“ Tolik Jan Čarek ve své knížce O životě a literatuře.

JIŘÍ KNOPP

Šel jsem uprostřed mezi dědečkem a jeho nejlepším kamarádem Františkem Karbanem. Kráčeli jsme za pohřebním vozem, ve kterém spočívala rakev s mojí babičkou.

chý

Jeden už tady byl –

„Deutschland über alles“ řval,

tak neslavně skončil,

jen varování lidstvu dal!