LUDVÍK DIVIŠ

Je čas na nových 95 tezí?

„I všel Ježíš do chrámu Božího, a vymítal všecky prodávající a kupující v chrámě, a stoly penězoměnců a stolice prodávajících holubice převracel. A řekl jim: Psánoť jest: Dům můj dům modlitby slouti bude, ale vy učinili jste jej peleší lotrovskou.“ Mt 21,12-13

„Křesťany je třeba učit, že když někdo bez povšimnutí mine někoho v nouzi a pak věnuje své peníze na nákup odpuštění, nekupuje si odpustky od papeže, ale rozhořčení od Boha.“

Martin Luther, 95 tezí, 45

VĚRA BERANOVÁ

Letošního 10. listopadu jsme vzpomněli 115. výročí narození Záviše Kalandry (1905-1950). Při našem vzpomínání se bohužel nezbavíme jisté trpkosti. Jeho osud by měl být pro každou následující generaci, a to nejen v rámci světa kultury a umění, mementem.

MILAN BALHYNKA

Posledním veršem titulní básně právě vydané a v červnu 2016 v Paříži napsané sbírky NEZVAL V LUCEMBURSKÉ ZAHRADĚ (Jiří Tomáš-Akropolis, Praha 2017, s fotografiemi Louise Stettnera, Jana Ságla, Františka Dostála a autora) praví Petr Skarlant: Poezie vytvořila nový světadíl! Tomu verši předcházejí sloky jmenující stvořitele toho nového světadílu: Tahle věc se letos na jaře tu (totiž v Lucemburské zahradě) stala: k poradě se sešli „básníci všech věků: Karel Toman, Gellner, Neruda a Sýs, / Seifert, Ferlinghetti, Ginsbeg, Halas, / a dva teplí: Artur s Paulem jako kdys“, pak v dalších slokách „mladý Kundera čte svého Fučíka“, Baudelaire se ptá, zda „nejsou v křoví žádní pravičáci“ (kdo jiný v křoví než zákeřníci? – a „slušný Pařížan teď odtud utíká“) a „z chrámu Naší paní právě vyšel“ Jesenin a pláče, „kletby, slova hádky slyšet“. „Co se stane po poradě nakonec? / Pomodlil se, z Ruska přijel Petr Borkovec“. Ale „za chvíli se všichni strašně porvou, / Rimbaud tajně chlastá, neumí se chovat. / ‚Žádný souboj!‘ Puškin okřikuje Lermontova. / Desnos škrtí Valéryho ‚Ty jsi zradil, kurvo!‘“, nicméně na otázku „Co je PRAVDA“ lakonická odpověď: „Žádný sebe nezradil.“

JAROMÍR ŠLOSAR

(vzpomínka na jedno natáčení s Jaromírem Tomečkem)

ELIŠKA KOPPOVÁ

Farkašovic děti trávily víc a víc času mimo domov. Za chvíli je tu neuvidíme vůbec, stýskala si paní Blahunka a vyvářela o sto šest, aby je přilákala do hnízda. Žehlila jim prádlo a vyptávala se, co bylo ve škole, přestože už se jednalo o školu vysokou. Přeháníš, usuzoval manžel i kamarádky, vždyť jsou dospělý! Přeháním, uznávala sama, ale co mám dělat?

PAVEL PILNÝ

Kdy odvysílá Česká televize první polovinu GEN-Galerie elity národa: Mašínovi???

Brothers Mrstik

(scénář televizního šotu)

(Děje se v Jugoslávii)

LIBUŠE VONDRÁŠKOVÁ

Pro čtenáře překypujícího fantazií to zní jako hláška z filmu. Výrok je však autentický – zaznamenal ho Jan Lacina v knize svých esejí Kousíček modré (nakladatelství Sursum 2015). Zazněl na pešuňku, travnatém náspu, „kde kvete pilát lékařský, modrý jak sukýnky nejmodřejších hvězd“. Na poslední chvíli se autorovi podařilo zastavit dva traťové dělníky s motorovou sekačkou. Avšak poté, co zaraženě vyslechli přednášku o ohroženém druhu, dobíhaje vlak, zaslechl slova věštící pilátův konec.

KAREL SÝS

Obří poutač jakéhosi seriálu „Příběhy těch, kteří zažili komunistické bezpráví“ vyzývá režimní učitele: „Poznejte je i na vaši škole. www.pribehybezpravi.cz.“

STANISLAV ZEMAN

Často jsem si v poslední době ulevil u televize na adresu mnohých našich politiků, bezostyšně mlátících před mými zraky a slechy prázdnou slámu, jejich přirovnáním k šaškům.

EVA FRANTINOVÁ

Starý časopis referuje:

chý

Nechceme

Nechceme rozumět 

nové loupeži,

co v Česku opět

leze do dveří!