SLAVOMÍR RAVIK

Sebevrah je zřejmým opakem mučedníka.

Mučedník je člověk, kterému záleží na něčem mimo něj tolik, že nedbá o svůj život.

Sebevrah je člověk, kterému záleží na čemkoli mimo něj tak málo, že už s tím nechce nic mít. Jeden chce, aby něco začalo, druhý aby všechno skončilo.

G. K. Chesterton

FRANTIŠEK UHER

Lidem, kteří dosáhli něčeho mimořádného, ať již ve světě vědy, kultury, umění či sportu, je různým způsobem věnována pozornost. Některým, to však je jiná a neútěšná kapitola. Platí to také o památkách architektonických a dalších oblastech kulturního dědictví. I v malých obcích projevují snahu upoutat třeba pouhou architektonickou maličkostí, která pak obec dlouhodobě zatěžuje, znemožňuje účelné využití chátrajícího objektu nebo jeho prodej, scházejí prostředky na rekonstrukci. Někdy, třeba při výměně zastupitelů, vymizí i skutečný zájem, ale věcné břemeno přetrvává.

MILAN BLAHYNKA

V doslůvku ke sbírce ZDÁNÍ NEHYBNOSTI (Kmen, Křenovice 2018, ilustrace Milada Bělíková) píše Karel Sýs, že Martin Vodňanský (ročník 1967) ve svých verších „sám svoji poezii ohodnotil, sám se vyznal, sám vystihl, co je poezie jeho a co poezie vůbec“, a recenzentovi nezbývá než přitakat.

VĚRA BERANOVÁ

Pojem interpretace a vlastně podstata jejího výkladu není v současnosti moc frekventovanou záležitostí, a to jak v odborné literatuře, tak i v konkrétní umělecké kritice. Estetika tradičně dělí umění, myšleno jeho různé druhy, na neinterpretační, jako například umění výtvarná, která nejsou závislá na prostředníkovi, a na umění interpretační. Tady potřebujeme právě prostředníka, například houslistu, aby nám zprostředkoval Smetanovo poselství. Samozřejmě k interpretačním uměním patří umění dramatická. Velkou interpretační roli sehrává právě ten, kdo zprostředkovává autorovo poselství. A tak se někdy divíme, co to například ten Shakespeare napsal. Často režijní záměr totálně převálcovává odkaz autorova poselství. Právě tento moment jsem si ještě jasněji uvědomila při zhlédnutí jedné z repríz Topolova Konce masopustu ve Vinohradském divadle.

FRANTIŠEK DOSTÁL

S naprostým přesvědčením stojím si za názvem článku, který je pro mě připomínkou míst, kde jsem ve školních škamnách bral vůbec první vědomosti. Ve velké zemi za Atlantikem hodně lidí dlouho ani nevědělo, kde leží Československo, natož aby znali pražskou čtvrť Vršovice. Naši zemi umisťovali kamsi do Jugoslávie, anebo možná dokonce na sever Afriky.

KAREL SÝS

Sbírka Martina Vodňanského nepotřebuje předmluvu ani doslov.

IVAN VOTAVA

Konečně. Zase je jeden pracovní den za mnou. Ještě pár takových a sesypu se jak domek z karet. Takže jdu, mám hlad jak herec. Kam ale jít a dát si něco na zub? Uvidím. Po cestě na tramvaj snad na něco narazím.

JOSEF PRSKAVEC

Kolikrát jsem kolem ní v dětství prošel a nikdy jsem si ji pořádně neprohlédl. Socha za mříží. V bráně. Asi nějaká svatá. Až daleko později jsem se v odborných knihách o umění a v rádobyodborných knihách o tajemnu dočetl, že je to vlastně velice záhadná socha. Kadaňská Černá Matka Boží.

MARTIN VODŇANSKÝ

Pískot důlních myší

Proč zde ještě sedíme

jako otroci počítače

JOSEF PETERKA

Ačkoliv roky jízdní řád všelijak rozhodily

Ty Petře můžeš v celek skládat různé díly