STANISLAVA KUČEROVÁ

Přemýšlivý člověk vychází za všech dob ze svých prožitků a zkušeností. V současnosti se střetáme s převládajícím zklamáním ze společenského vývoje doma i za hranicemi. Publicista, disident a chartista Jan Urban vidí neuspokojivý stav naší společnosti dnešní doby ve dvou předchozích historických totalitách, nacistické a komunistické. Je to u něho zřejmě neuvěřitelně zavádějící tendence – klást mezi nacismus a komunismus rovnítko. Budování socialismu s vizí komunismu jako dlouholetá činnost našeho vládnoucího režimu se podle uvedeného autora jeví vlastně ještě mnohem provinilejší, protože bylo mnohem delší, než byla u nás zhoubná válečná okupace.

KAREL SÝS

O publikace na téma atentátu na Heydricha není nouze, spíše naopak. Většinou se však jedná o rozmělňování již známých faktů. Zářnou výjimkou je kniha autorské dvojice Bohuslava Balcara a Jaroslava Kulhánka DRUHÁ BOMBA PRO HEYDRICHA? Vydalo ji domažlické nakladatelství Resonance v edici Paměť – Memory.

MILAN BLAHYNKA

Upozorněn na prokunderovskou kapitolu v knize ZADNÍMI VRÁTKY (Eminent, Praha 2022, doslov S. Kačerová a Kl. Cimburová-Kačerová, obálka, grafická úprava a typo Adam Friedrich, 144 s.), vyžádal jsem si recenzní výtisk knihy, kterou napsal Jan Kačer. Tu a tam jsem s potěšením četl o něm i jeho publicistické texty, ale jsa barbar, v současném českém divadle a filmu se nevyznám.

KAREL SÝS

Snad všechny dosažitelné fotografie týkající se atentátu na Heydricha byly nalezeny, zdokumentovány, zdigitalizovány, zveřejněny. Čekání na objev filmu, který měl v osudné libeňské zatáčce natáčet plukovník Jaroslav Plass, jsou beznadějnější než čekání na Godota. I když…

RUDOLF HEGENBART

Dožil jsem se nemoci a pokročilého věku. Přemýšlím o životě. Vážím si svého domova, kraje, ve kterém jsem žil a žiji. S pokorou a vděčností rovnám životní vzpomínky. Kola se mně točí zpět i k současnosti. Příští dny vidím v zakaleném hávu. Vracím se do poválečného období. Jako kluk jsem sledoval, jak u nás vyrůstal nový, sociálně spravedlivý svět. Jak byla odstraňována bída, křivdy a rodila se vzájemná úcta člověka k člověku. V okolí byla připomínána slova T. G. Masaryka: My už nevěříme, jako se věřívalo, v nějakou šťastnou nebo nešťastnou planetu nebo náhodu, nýbrž každý má dnes ve svých myslích, hlavách určitý plán a cíl pro všechnu národní práci. Do našich životů byl vnášen vyšší, osvícenější prvek. Člověk byl oproštěn od předsudků a pověr, od hamižnosti a krajního individualismu a subjektivismu, od útlaku hmotného i morálního. Život vycházel z historie, z vědy, ze zkušeností generací. Bohatství individuálního života záleželo na úrovni spojení s životy ostatních lidí. Mezi jednotlivcem a kolektivem nebyly zásadní rozpory. Rozvíjelo se společenství svobodných, tvořivých individuí, spojených prací na společném díle, vzájemnou úctou a společnou cestou za lidským pokrokem.