IVAN ČERNÝ

POCTA FRANTIŠKU DOSTÁLOVI

I když jsme všichni z pražského kruhu milovníků snímků Františka Dostála, legendárního vršovického fotografa dobře věděli, že má svá léta a není na tom zdravotně dobře, zpráva o jeho úmrtí v předvánočním čase nás zaskočila a rozbolela. Jak se rozloučit s kamarádem a kolegou takříkajíc od novin, než vzpomínkou na něho?

KAREL SÝS

Nevím přesně, odkdy znám Františka Dostála, vím jen, že to muselo být po potopě.

FRANTIŠEK DOSTÁL

Jsou vzpomínky, které z paměti ani starého člověka nechtějí zmizet, i když na loži třeba již usnul. Hvízdot dopadajících pum, bortící se domy a někdy i požáry mne někdy v noci dosud probouzejí. V únoru 1945 mi bylo šest let a za náletu mě tlaková vlna pomohla upadnout na chodník…

FRANTIŠEK DOSTÁL

Životaběh nabírá na nekontrolovatelné rychlosti. Spěchá se na podávání volebního guláše opepřeného z kuchyně Ústavního soudu. Netrpělivě se přešlapuje u bankomatů. Politici a prezident řeční o veřejném zájmu. Na hlavy přibývajících obyvatel se valí obrazy ze všech stran. Letos v srpnu, až na jeden literární týdeník, tiskoviny nepřinesly žádnou zmínku o 170. výročí uznání vynálezu fotografie. Stalo se tak 19. srpna 1839. Tehdy na půdě Francouzské akademie věd Dominique Arago vyhlásil vynález coby daguerrotypii podle jména vynálezce. S prvenstvím nebylo vše zcela jasné, nicméně vynález připadl státu a Louis Jacques Mandé Daguerre (1787–1851) je považován za jednoho z otců dnešní fotografie. Francie a celá Evropa tehdy propadla obrazovému šílení. Ještě v roce 1839 samotný Daguerre věnoval jednu daguerrotypii kancléři Metternichovi a ta je nyní ve sbírkách zámku Kynžvart.

JIŘÍ ŽÁČEK

To už je pěkných pár let, co František Dostál fotil mého psa Matěje. Připravoval jsem tehdy textový doprovod ke knížce Život je pes pro nakladatelství Albatros.

KAREL SÝS

Praha je kytice zapomenutá přes noc v bujónu

Praha je ryčný činžák přikrytý zvonem

EVA FRANTINOVÁ

Každé léto sedneš na kolo u chaty v Mirošovicích a míříš kolem plotu ověšeného hrníčky do lesa k senohrabskému tunelu. Projet jím je vždycky tak trochu zábava, ale i strach – kdy se už na konci objeví tlama světla? Vždy tě tak krásně sevře, pohodíš těsně za tunelem hlavou směrem ke stráni, nad kterou projíždí vlak z Čerčan, a šlápneš do pedálů – Sázava na dosah. Jenže vždy na jednom místě za tunelem musíš přibrzdit. Na Hlásce je letní festival a Franta Dostál! Nic na tom každoročním plakátku na rozcestí u Senohrab (s fotkou a pozváním na besedu) není, ale přibrzdit a na vteřinu sesednout musím.

IVO HAVLÍK

František Dostál zásadně proměnil můj novinářský osud. Počátkem letošního ledna uplynulo 54 let, co jsem v Ostravě, neznaje ni života, ni pravopisu, poprvé usedl před redakční psací stroj.