KAREL SÝS
Terazky jsme zvítězili.
A teď nám dejte pokoj. Teď budeme u lizu my.
Po puči papuče!
ALEXEJ MIKULÁŠEK
U příležitosti dvou výročí, a to 20 let od úmrtí a 85 let od narození, národního umělce Miroslava Floriana se rozhodlo brněnské nakladatelství Kmen připravit k vydání básnickou knihu nazvanou prostě POLNÍ TRÁVA (81 str., ISBN 978.80-906212-4-4).
MILAN DUŠEK
Jan Peringer vydal v OFTISU v Ústí nad Orlicí v roce 2010 první knížku s názvem Vynikajících vzorů není nikdy dost, v níž nesporně naznačil, že do literatury vstupuje osobnost, která má čtenářům co nabídnout. Jejím mottem bylo: Zármutek zkracuje život.
JAROMÍR SEDLÁK
Tomáš Hejzlar uveřejnil 1. října v Haló novinách rozsáhlý článek „Život je jen náhoda? Jak vzpomínáme na Jaroslava Ježka s odstupem času?“ Již v úvodu píše: „V neděli jsme si připomínali 110. výročí narození ojedinělého a současně umělecky všestranného zjevu, skladatele Jaroslava Ježka (1906–1942). Narodil se ve stejný den jako v dalekém Petrohradě světově mnohem proslulejší Dmitrij Dmitrijevič Šostakovič. Zatímco však Šostakovičův vliv široce přerostl hranice sovětského Ruska, takže se stal jednou z nejvýraznějších osobností světové hudby, Ježkův přínos zůstal cenným vkladem především v rámci hudby české.“
PAVOL JANÍK
Renomovaný žurnalista a autor literatúry faktu Dušan Spáčil (1956) začal pred desaťročím publikačne rozširovať sféru svojich tvorivých záujmov o poéziu. Postupne vydal zbierky básní Krajina vláčků Piko (2006), Přebytečný anděl (2008), Hvězdné války (2013), Neználek a Daidalos (2016). V osobitých lyrických výpovediach úspešne zúročuje bohatú životnú a profesionálnu skúsenosť, čím sa mu darí poetické videnie aktualizovať mnohými podnetmi súčasného sveta.
RADOVAN RYBÁK
Vážení přátelé, velmi děkuji za možnost, zúčastnit se vašeho Kongresu slovenských spisovatelů v malebných Turčianských Teplicích. Především vám chci však vyřídit srdečné pozdravy od mého přítele, básníka Karla Sýse, který na kongres nemohl přijet a proto vyslal za sebe náhradu, totiž mne.
LUBOMÍR MAN
Trápí nás to už roky. Neuplyne jediný den, aniž by nám ČT jako zákusek k obědu či k večeři (a nejčastěji k oběma jídlům během jediného dne), nepředložila na TV obrazovku rozšafnou tvář politika Kalouska, včetně jeho ještě rozšafnějších názorů na to či ono. Ta frekvence jeho uvádění do zpravodajských pořadů ČT je tak enormní, že cizinec, který by si představu o rozvrstvení politických sil u nás chtěl udělat z toho, jak často se zástupci jednotlivých našich politických stran objevují na monitorech českých televizorů, by musel dojít k závěru, že právě strana tohoto muže – TOP 09 – je u nás nejen daleko nejsilnější, ale zcela určitě i strana, šplhající se k nějakým devadesáti až stu procentům občanské podpory. Třeba jako Korejská strana práce v Severní Koreji.
JAN KRISTEK
Ve stínu zpráv o uslamistickém násilí se zapomíná na extrémní nárůst klerofašistického násilí. Není snad ani třeba se zmiňovat o sv. Vítu, o kterém si „církev“ nedovolila tvrdit, že jim patří, ani po bitvě na Bílé hoře… a o kterém také žádný imám neprohlásil, že je to mešita, kterou mu ukradli komunisté. Nebo o „církevních“, tedy opět spíše klerofašistických privatizacích a dalším tunelování, pro které si dokonce našli jako munici novou patronku – blahoslavenou Restitutu. Nebo o tom, že na Slovensku „církev“ násilím zabrala třetinu území – tedy stejně jako kdysi v Českých zemích nacisté jejich okleštěním na Böhmen und Mähren – ale na rozdíl od nich se už ani neobtěžovali vymýšlet si nějaké odůvodnění, jako že na zabraných územích byla většina obyvatel příslušníky „nadřazeného kléru“.
VÁCLAV PELCMAN
Píšeme si
Že žijeme v kybernetickém věku, to snad ví každý, ale kdo toho prakticky využívá či zneužívá? Nebudu to analyzovat, to přenechám povolanějším. Jen jsem se nad touto problematikou zamyslel, když jsem jednou začal „surfovat“ na internetu. Cosi jsem hledal a objevil to, co možná už čtenáři většinou vědí. Ty tedy prosím za shovívavost.
STANISLAV ZEMAN
Kde je konec pravd a lásek
řekni a tentokrát nefabuluj
Vašku