MAREK ŘEZANKA

Po volbách parlamentních nás nyní čekají prezidentské. Pokud se doposud vylévala špína vědrem, nyní ani kádě stačit nebudou. Je zřejmé, proti komu se budou všichni vymezovat.

S Bedřichem Stehnem hovořil Michal Černík

Klub pražských spisovatelů udělil na podzim básníku Bedřichu Stehnovi za sbírku Jadérka

Cenu Františka Hrubína 2017. Cena se slavnostně předávala pod záštitou hejtmanky Středočeského kraje a města Benešov v aule benešovského gymnázia.

ZDENĚK HRABICA

Jako by na momentální společenskou objednávku dalo nakladatelství Epocha na knižní pulty a do knihoven titul nadmíru aktuální a potřebný. Autorem knihy RUDÁ HROZBA – ANTIKOMUNISMUS V USA 1917 – 1954 je představitel nastupující generace historik Daniel Srch (1986). Považujme jeho útlou práci za manuál v orientaci, co je to vlastně při neustále se opakujících povrchních odsudcích komunismu (často bez znalosti geneze i pojmu) jeho protipól, zhruba se formující při vzniku obou.

KAREL SÝS

Věda je dobrý sluha, ale zlý pán. Přesvědčil se o tom na vlastní kůži německý chemik, nositel Nobelovy ceny, „otec novodobé chemické války“ Fritz Haber. O jeho nevšedním osudu napsal Tomáš Dosoudil knihu SMRT VE ŽLUTÉ MLZE (nakladatelství EPOCHA, edice Magnetka, 133 str., fotografická příloha).

MILAN BLAHYNKA

Národní divadlo moravskoslezské ku konci sezóny 2016-2017 uvedlo v české premiéře „epopej z císařského dvora“ SISSY (Útěky Alžběty Rakouské), kterou napsal Viliam Klimáček (ročník 1958) a kterou přeložili Katarína a Marek Pivovarovi.

EVA FRANTINOVÁ

Tuhle jsem si vyjela na kole z chaty v Mirošovicích do Mnichovic. Cesta mne zavedla až na mnichovické nádraží. Knihy, které už nechceme mít, mohou dnes být úplně všude – i na nádraží. Tady jich na mne čekala pěkná řádka. Jednu jsem vzala do ruky. Pěkně drhla. Obálka připomínala valchu. Nebo černého bezmocného kraba. Kniha poutnice prošla lijákem. Nebo spadla do sudu s dešťovkou. Kroutila se mi v rukou ještě když jsem ji otevírala a četla: „Milému XY…“ atd.

BŘETISLAV KOTYZA

Potkával jsem je na místním miniaturním vlakovém nádraží, promaštěné chlapíky s kladívkem na dlouhé rukojeti. Ťukali do kol a podvozků vagónů vlaku a já dlouho nevěděl proč. Tehdy jsem si myslel, že jsou to „muzikanti mašinek“. Každý tón jiný!

LADISLAV KOLIÁŠ

- Kupodivu skutečně zaručeně víme jenom to, co vůbec nevíme…

PAVEL J. HEJÁTKO

Prohráli jsme!

Ale Bože, jak strašně a trapně!!

A to hned na plné čáře…

STANISLAV KÁBELE

Jako stádo ovcí jdou a jdem,

za vybájeným přeludem,

již téměř třicet roků.