KAREL SÝS

(Úvodní slovy k výstavě Muži Kamila Lhotáka v Galerii YMCA v Praze)

Amerického spisovatele Roberta Penna Warrena proslavil román Všichni jsou zbrojnoši královi. V roce 2006 podle knihy natočený film režiséra Stevena Zailliana Všichni královi muži je snad ještě slavnější.

MILAN BLAHYNKA

První, co se mi vybavilo, když jsem dostal zprávu a i pošta mi doručila smuteční oznámení, že PhDr. Jana Neumannová-Moravcová zemřela 12. června, byla vzrušující kuloárová debata, jíž jsem se stal náhodou svědkem v Klubu spisovatelů v osmdesátých letech. Vedoucí představitelé spisovatelského svazu si velmi rozhořčeně stěžovali na odvysílanou televizní hru, v níž Marie Majerová odjela před první světovou válkou do Paříže za anarchistou Františkem Gellnerem, a tam se s ním milovala. Takové zneuctění ikony, klíčové postavy naší socialistickorealistické literatury nejvyšší morální úrovně! Lidé v MHD a na pracovištích se nebaví o ničem jiném. Není to hrůza? Není nutné, aby Svaz energicky protestoval? Přitakávači, budiž jim zemně lehká, pilně přitakávali, kdekdo tvrdil, že hru neviděl (včetně mne, ale já ji skutečně propásl), jenom Jana Moravcová poznamenala: „Víte, co mi řekla dcera? ‚Mně se tam Majerová moc líbila, spontánně lidská, úplně jiná než je v čítankách a učebnicích a v novinách. Musím si ji konečně přečíst‘.“

ZDENĚK HRABICA

Svoboda vyznání, stejně jako svoboda myšlení mi vyhovují, pokud se necitlivě nedotýkají i mé vlastní osoby. Pokud nenadřazují svým učením cokoliv proti mým životním zásadám. Přijímám je – ale jenom do jisté míry. Jsou-li zvoleny s taktem, s uznáním lidského rozměru.

PAVOL JANÍK

Pre umelecké diela je vždy veľmi riskantné podliehať aktuálnej propagande, pretože skôr ako vzniknú, sú už na smiech. To je aj prípad seriálu Za sklom, ktorého proklamovanou témou je spojenie organizovaného zločinu s politikou. Mimochodom – hrá v ňom Milan Kňažko, ktorý si postavil nadštandardnú vilu s množstvom garáží tesne pri Slavíne počas svojho pôsobenia vo funkcii ministra kultúry, a teda i počas výstavby novej budovy Slovenského národného divadla, čo je súvislosť dozaista čisto náhodná a nič som tým nechcel povedať.

RENÁTA SLOVÁČKOVÁ

Tož vás, milení, co si snáď myslíte, že nám tu u nás nende nic pod nos, co sa píše v takových dysi moravských novinách jak Lidové, možná udiví, že dneska chcu ich pochválit. Co do nich napsal sám pán ředitel Občanského institutu Joch, och, to sú zlatá slova, zhrnula Božka, kerá s tema novinama za mnú přilétla, ať aj já sa poraduju. Pan Joch sa tam pustil do jedného divadla, co sa podporuje z daní nás šeckých, a přitem sa nehanbí urážat aj věřící, aj vlastence. „Nedotovat to, co uráží daňové poplatníky,“ našla Božka správná a jasná slova v tom článku nadepsaném Ať si hrají, co chtějí, ale za své.

BOHUMILA SARNOVÁ

Zcela náhodně se propojily navzájem dvě úplně odlišné události. Jedna se odehrála nedávno, na Vysočině v Muzeu Vysočiny v Jihlavě. Druhá dávno, a díky bohu, hodně dávno. Obě události se vztahuji k osobě malíře a grafika Františka Sarny. Je zde docela dost věcí k vysvětlení. A tak začnu, jak se říká hezky česky od Adama, od začátku.

JAN JELÍNEK

Letos na jaře uplynul rok od úmrtí novináře a spisovatele Jiřího Stana, bývalého reportéra Rudého práva. Jiří se dožil požehnaného věku 90 let a plodně přispíval do literární přílohy Haló novin Obrys-Kmen i později do LUKu.

BŘETISLAV KOTYZA

Jak voní

Jak voní hlína

zamoklá táním sněhu?

Smrtí páchne

čpí odérem narození

LIBUŠE VONDRÁŠKOVÁ

Déšť přitopil

zeleň zalévá města

akrobat na betonovém sloupu zatopí i Lež na chůdách

konečně

chý

Budík – objev století –

má zvláštní hlas,

než člověk do dálek odletí,

srdce mu probudí včas.