MILAN BLAHYNKA

Internetové Novinky.cz vyjevily ve čtvrtek 17. prosince, co olomoucký hejtman Rozbořil se starostou Kostelce na Hané Hynkem potají upekli, a veřejnosti se nyní předkládá jako už hotová věc. Dům, ve kterém Petr Bezruč prožil velkou část svého života a kam za ním putovali z široka daleka čtenáři a básníci a po jeho smrti návštěvníci muzejní expozice, už prý není na seznamu chráněných nemovitých kulturních památek. O vyřazení ze seznamu požádalo olomoucké hejtmanství, které se mělo o majetek kraje starat a nyní s městským úřadem v Kostelci „řeší, jak se zchátralým domem naloží“. Starosta Kostelce si už ví rady: „Město bude chtít dům smysluplně využít, demolice zatím není na pořadu dne.“ Pěkné je to „zatím“; v čase, kdy se právem pění evropská i česká krev nad tím, jak Islámský stát ničí kulturní památky, nebylo by populární památný dům u nás demolovat. Ještě pěknější je ovšem záměr „dům smysluplně využít“; nechtějí v Kostelci přebudovat památník básníka na hernu podle vzoru Olomouce, z jejíhož Nového divadla je nyní casino? Nemusí jít zrovna o hernu, rýžovat lze i z méně vykřičených zařízení.

STANISLAVA KUČEROVÁ

Národem ctěný a milovaný básník, uměleckým jménem Petr Bezruč, národní umělec z r. 1945, žil po léta v červeném domku v Kostelci na Hané. R. 1962 byl domek se zachovanou básníkovou pracovnou, sbírkou fotografií a výstavkou dobových kulturně historických předmětů prohlášen za Památník Petra Bezruče, státní kulturní památku. Kulturní památky vyhlašuje u nás podle zákona Ministerstvo kultury a jsou to buď doklady historického vývoje, nebo objekty, které mají přímý vztah k významným osobnostem nebo historickým událostem. Kulturní památky tvoří kulturní bohatství národa a rušit je lze jen ze závažných důvodů. Dovídáme se, že Památník Petra Bezruče od r. 1990 chátrá, krajská správa v Olomouci jej odmítá udržovat, a žádá o povolení jej zbourat. Ministerstvo kultury nemá námitek. (!) A tak se ptáme: jaké jsou vážné důvody zrušit Památník Petra Bezruče jako kulturní památku? Kdo chce ochudit paměť národa o básníka, který vedl účinný boj proti útlaku slezského lidu na Opavsku, Ostravsku a pod Beskydami? Proti krutému útlaku národnímu, jazykovému, sociálnímu, a burcoval přitom celý národ k uvědomění a ku pomoci?

STANISLAV BERTON-BRZOBOHATÝ

Po maturitě v roce 1943 jsem byl zaměstnán u Beskydského divadla v Hranicích na Moravě jako inspicient a herec malých rolí – „štěkař“. Putovali jsme po větších městech severovýchodní Moravy. Kamkoli jsme přijeli, hned jsem pátral, zda v tom místě nežije nějaká známá osobnost. V Rožnově pod Radhoštěm jsem se například setkal se spisovatelem Čeňkem Kramolišem. Ve Vyškově s Karlem Dvořáčkem. Nejzajímavější bylo setkání s Bezručem.

Předsednictvo Unie českých spisovatelů, z. s.

Kapitalistický režim nejenom rabuje vše, co zde bylo vytvořeno za dlouhá desetiletí. On se také mstí. Je nervózní už z pouhého jména. Hned po převratu musel pražský magistrát vydat sáhodlouhý seznam změněných názvů ulic. Nalevo starý, napravo nový. Jedna dvojice bude určitě nesmrtelná: „Náměstí Lidových milicí – zrušeno bez náhrady.“

JAROMÍR DVOŘÁK

 Sto roků stát budu čelem ku obloze vzpřímen,

ubitou šíjí se azuru dotknu,

já Petr Bezruč, Ahasver svědomí Čechů,

škaredý fantóm a zašlého národa bard.

Předsednictvo Ústřední rady Komunistického svazu mládeže, z. s.

Jak jsme se dozvěděli z médií, chce nechat Olomoucký kraj zbourat historický červený dům v Kostelci na Hané, kde léta pobýval slezský bard Petr Bezruč. Červený domek sloužil od roku 1962 jako Památník Petra Bezruče se zachovanou původní pracovnou, fotografiemi a stálou výstavou. Od roku 1990 ale domek chátrá. Olomoucký kraj, nyní pod vedením ČSSD, se dlouhodobě rozhodoval, jak se vyhnout opravě. Hejtman k tomu podle Českého rozhlasu uvedl: „Od roku 1990 domek nenaplňuje potřeby, které se k němu vztahovaly za komunismu. Od té doby chátrá.“ Poslední hřebík do rakve dalo Ministerstvo kultury pod křesťanskodemokratickým vedením, které na žádost kraje vyškrtlo červený domek ze seznamu kulturních památek. Ministerstvo se k tomu (podle ČRo) vyjádřilo šokujícím způsobem: „Petr Bezruč byl jako básník značně přeceňován. V dnešní době není jeho význam tak společensko-historicky zásadní, jako v době minulé. Není nutné, aby domek, v němž pobýval, byl nadále kulturní památkou.“

ZDENĚK HRABICA

V budově Českého muzea hudby v pražské Karmelitské ulici se odehrává až do března 2016 nostalgická vzpomínka na vážnost knihy, kterou lidé, často povznesení a urození, knize věnovali kdysi a obdarovali svými sbírkami nejenom Národní muzeum. Výstava se jmenuje: Komu asi patřila. Knihy a jejich lidé – sběratelé i nepřátelé. Na komentovanouprohlídku před vernisáží přišla hrstka zájemců a pár novinářů. Potěšitelné bylo, že mezi nimi byli i mladí.

F. S.

Deset let je v životě člověka docela slušně dlouhá etapa, konstatovala na svém jubilejním, v pořadí již desátém vánočním recitálu, s názvem Zelená slovům, zelená snům, Bohumila Sarnová.

BLANKA BAJČÍKOVÁ

Předem se omlouvám Bohumile Sarnové a Renatě Slováčkové, které píší pozdravy „z Vysočiny“ za to, že nejsem ochotná uznat název kraje, který už takto patnáct let funguje.

V pátek 11. prosince loňského roku se v jedné z mnoha krásných restaurací pražského obchodního a kulturního střediska SAPA konal večer na počest vietnamského překladatele, básníka, znalce české literatury, hudby, folklóru a v neposlední řadě také gastronomie Do Ngoc Viet Dunga.

DOBROMIL KRUTIHLAV

Na webové stránce http://ireferaty.cz/100/5215/Kisch-Egon-Erwin si mohou naši studenti stáhnout referát, vložený 31. března roku 2009 (text podepsán „dokkinkka“). Pod heslem KISCH EGON ERWIN doslova čteme:

JOSEF BÍLEK

Touto otázkou se již před léty zabývali nejen dějepisci, ale také početná řádka výtvarníků, ať to byli sochaři nebo malíři, a také samozřejmě i literáti. Jaký je však výsledek takového hledání? Potíž je v tom, že za Husova života snad nikdo Jana Husa výtvarně nezachytil. Za nejstarší jeho „podobiznu“ se pokládá kresba v tzv. Richentalově kronice, snad napsané v latinské podobě kolem r. 1423. Zachycuje Jana Husa trpícího v plamenech kostnické hranice. Je samozřejmé, že autor kroniky tomuto divadlu přítomen nebyl, takže i on popustil udidla své fantazii. A podobně je tomu i v dílech výtvarníků.

JANA VACKOVÁ

V nové knize Zdenka Mahlera …ale nebyla to nuda – Poznámky pod čarou života (vydavatel Slávka Kopecká, Praha 2015), pokřtěné v Lidické galerii – symbolicky 17. listopadu 2015 – zanechává stopu i Julius Fučík. A nejen z doby, kdy Mahler „četl jako posedlý“: „Knížka, která mě – a vlastně moji generaci – rozhodujícím způsobem ovlivnila, vznikla ve věznici gestapa, sepsána narychlo před popravou, špačkem tužky na odřezcích toaletního papíru – oproti posledním vzkazům omezujícím se zpravidla na rodinu a na Boha přála si oslovit všechny, kdo překonají peklo i smrt – byl to apel proti malosti a bázni, manifest naděje, vyjadřoval revoluční vizi, vyzařoval z něj jas, klad i přitakání hodnotám a krásám pozemského bytí – napsal ji mladý, vzdělaný, hezký chlap, který za své přesvědčení ručil vlastní existencí – jeho dílo bylo jedinečným mravním aktem, literární čin bez obdoby – nazval je ‚Reportáž psaná na oprátce‘ – stal se kultovním hrdinou. Jmenoval se Julius Fučík.“

VÁCLAV HONS

tak ti stárnoucí

blbečkové
si opět hrají

Kočka Malvína

Když se podíváme do české historie, pak jsme zde měli Halštatskou, Únětickou, románskou, gotickou, renesanční, barokní kulturu a jen sám vládce všehomíra ví, jakou ještě. Když psal Dante Alighieri svou Komedii (nepíšu schválně Božská komedie, protože přídomek božská jí dal až Giovanni Boccaccio), netušil, že kdyby se byl býval narodil o mnoho a mnoho století později, mohl zažít nejen do morku kostí prohnilou Itálii a novodobé spory o moc a investituru, mohl bojovat na straně novodobých guelfů proti ghibellinům a potom na straně novodobých bílých guelfů proti těm černým, ale dostal by také pro své stěžejní básnické dílo námět, o jakém se mu v nejtěžších a nejtemnějších chvílích Itálie i celého světa nesnilo, protože tolik bubáků, kolik jich straší v hlavách některých potřeštěnců, a tolik lidí, kteří mají desátý nejhorší kruh pekla jistý, se ještě po světě nehemžilo.

JOSEF TILL

Vážený Petře Bezruči,

alias Vladimíre Vašku!

BŘETISLAV KOTYZA

Červené píjám chladem večera

jazyk můj a spodní ret

JAROMÍR ŠLOSAR

Ať mohamedánům zrezivějí nože

Ať Komenský se vrátí z exilu