MAREK ŘEZANKA

Může se dnes někdo divit, že v České republice (a nejenom v ní) čím dál méně lidí věří zprávám mainstreamových médií?

KAREL SÝS

„Kropaczek erl.“ Nepatrná poznámka v deníku Franze Josefa I. dala podnět k teorii, že prezident Tomáš Garrigue Masaryk byl levobočkem tehdy devatenáctiletého z Boží milosti císaře rakouského, krále uherského atd. K teorii na první pohled bizarní, jež se však každou stránkou neméně bizarní knihy Davida Glocknera CÍSAŘŮV PREZIDENT (Tajemství rodiny Tomáše Garrigua Masaryka) blíží k praktické jistotě. (Knihu vydalo nakladatelství Euromedia Group, k. s. – Knižní klub, Praha.)

MILAN BLAHYNKA

Bezděky dvojsmyslný název recenze je ovšem poděkování za to, že i mne OTEVŘENÉ DOPISY (Ottovo nakladatelství, Praha 2017) upozornily na mnohé, co jsem ke své škodě nečetl nebo nad čím se dosud pořádně nezamyslel, ale i výraz obdivu k umění Petra Žantovského, který se dopisy („nejsou to,“ praví o nich, „výkřiky, spíš přípodotky, trochu memoriální, často spíše intimní než strkané do auzlágu“) dobírá přesvědčivého poznání naší dnešní „podivné doby, která instantní kouzla a virtuální kouzelníky zbožňuje a prázdnotu vydává za obsah.“

MILAN BLAHYNKA

„Ještě Než Zmizím, Než Na Věky Zmizím,“ vzdal básník Jiří Kuběna hold životu, rodné mánesovské Hané, andělu strážnému svých posledních let, sochaři Karlu Žákovi, svému Kájovi, básní Ráno na Olympu. Olomoucký večer v Muzeu umění u příležitosti básníkových pětasedmdesátin, onen nezapomenutelný večer, v němž Kuběna přímo omámil přeplněný přednáškový sál svou bezprostřední mladistvou srdečností, vrcholil právě Ránem na Olympu v jeho vlastním sugestivním podání. Nikdo nezakašlal, neozval se žádný mobil, snad jsme ani nedýchali. V tom udeřil hrom, muzeum se otřáslo v základech, z Olympu zahřmělo na básníkovu počest. A lilo. Když jsme šli domů, už ani kapka a umytá Olomouc voněla ozónem a poezií.

KAREL SÝS

Památkář a manipulátor Miloš Kadlec na serveru manipulatori.cz zveřejnil elaborát Atentát na Karla Sýse.

PAVOL JANÍK

V súvislosti s aktuálnou témou povýšenia predsedu Národnej rady Slovenskej republiky z hodnosti desiatnika do hodnosti kapitána musím konštatovať niekoľko skutočností. Môj niekdajší šéf na ministerstve kultúry, riaditeľ odboru umenia, spisovateľ a prekladateľ Jozef Kot sa rád bavil na tom, že skončil základnú vojenskú službu ako desiatnik, čiže poddôstojník. Bolo to úsmevné, lebo vtedy sa každý absolvent vysokej školy skôr či neskôr stal dôstojníkom Československej ľudovej armády. S výnimkou nevojakov, teda ľudí, ktorí mali zo zdravotných dôvodov, ale najčastejšie z protekcie tzv. modrú knižku, aby sa vyhli v tom čase povinnej základnej vojenskej službe.

ZDENĚK HRABICA

Občas sleduji, kolik lidí se u nás stydí, červená se, že kdysi z nejrůznějších důvodů vstoupili do Komunistické strany Československa. Po desetiletí pak byli u komunistů. K jiným, ne k sobě, byli i hodně nemilosrdní. Ručili za jiné, trestali, vyškrtávali, vylučovali. Nebyli sami, našli se brzy dokonalejší pokračovatelé, lustrovali, nechali si vnutit bezpečnostní prověrky. Zametali pod sebou. Zatajili svou minulost před vlastními dětmi. Zvedali a zvedají na nás vztyčený prst.

FRANTIŠEK UHER

Nechutná preludia

Stojí psáno: Nevídáno neslýcháno… Ach ano, co všechno musíme vyslechnout! Té falešné pokrytecké rétoriky! A proč? Pro trafiky? Co všechno nám namlouvá vrchnost, která nesahá trpaslíkům ani po kotníky! Natož prozíravým lidem.

EVA FRANTINOVÁ

„Tam ve škole v jedné lavici, pročítali jsme učebnici…“ – na tuhle písničku jsem myslela, když jsem po letech pátrání konečně vystopovala mobilní číslo spolužačky z konzervatoře, také studentky houslí. Často si na ni vzpomenu, na její vyprávění o tříletém bratříčkovi, na její cesty ze školy do internátu, na její vyprávění o milované Moravě, které mne tenkrát nějak spojovalo s čtenářskou vášní nad sbírkami Nezvala, na vesnici s krásným názvem Okříšky, názvem, který přede mnou vyslovila a mně hned inspiroval ke psaní, Okříšky, Okříšky, znělo ve mně celé odpoledne, na její vyprávění o Zruči nad Sázavou, a Sázava mne zas spojovala s Hrubínem, s Romancí pro křídlovku, často si vzpomenu na naše společná muka před zkouškami z houslí.

EUGENIO VITALI

A)

Tam kde hoří oheň,

vesmír žehlí věčné šaty,

a duha protkává podzim.

STANISLAV ZEMAN

Vystřiženo jako z Kapitálu

Zákon užitku a směny všehomíru

JAROMÍR ŠIMR

Odpustky

Lesy, skládky, kanály, vybydlené domy,

studánky a modrá obloha –

jsou bezdomovcům zapůjčeny od boha.