- Jste zde:
-
LUK
-
Ročník 2020
- 15/2020 - 15. dubna 2020
SLAVOMÍR RAVIK
Uběhlo skoro sto let od mého narození – a nakonec, rozhlížím-li se vůkol a pročítám vlastní dějepisné materiály, shledávám, že ŽIJEME V ZEMI DAREBŮ. Denně se s nimi setkáváme v tisku, který často nestojí za čtení, na televizní obrazovce, která si nezaslouží sledování. Tedy se denně setkáváme s veřejnými činiteli, kteří hovoří jiným jazykem, než tomu bylo v předvolební kampani a často nakupujeme u straníků, kteří v závěrečné fázi života shledali, že místo rudých knížek bude výhodnější vyvěsit nad obchody svou firmu. Je pozoruhodné, že já sám po bujných životních zkušenostech hledám možnost vyjádření v listu dávného přítele Karla Sýse. Lidové noviny jsme oslovili čtyřikrát bez odpovědi, vydavatelství nejspíše nezajímáme, a tedy řešení je jediné možné. Což je pitoreskní po vlastním celoživotním úsilí.
MÁRIA VÁCLAVJAKOVÁ
Život zabudnutej spisovateľky Jozefíny Marečkovej (1. 3. 1880 Petrova Ves – 25. 2. 1953 Holíč) pripomína osudy Čechov a Slovákov v Rakúsko-Uhorskej monarchii. Hľadali nový domov vo Viedni a v Budapešti. Stali sa svetoobčanmi, ovládali niekoľko jazykov, ale ani jeden dobre, ako Jozefíne vyčítal vtedy známy teológ a spisovateľ Ján Maliarik. Možno v jej živote objavíme podobnosť s osudmi súčasníkov a zamyslíme sa nad jeho zmyslom a smerovaním.
ALENA KLÍMOVÁ
V polovině února 2020 byla v Městské knihovně v Praze-Vinohradech na Korunní ulici představena literární veřejnosti nová zajímavá kniha básní. Tato sbírka poezie STRÁŽCI PŔÍBĚHŮ je společným a velmi neobvyklým dílem dvou českých básníků Vladimíra Stibora a Magdaleny Pokorné. Vznikala zhruba čtyři roky.
MILAN BLAHYNKA
Nepíše se mi lehce pár řádek ke dvěma knížečkám PRAŽSKÉ ReKVIem (Nová Forma, Týn nad Vltavou 2019, 53 s.; opravené a splendidně graficky a obrazy vypravené vydání vyšlo elektronicky na portálu e-knihyjedou; dostal jsem je k nahlédnutí, jaké nestačí k práci, jakou vyžaduje řádné kritické posouzení; poznámka „každý si je může stáhnout za 59 Kč“ svědčí o vydavatelově zvláštní představě, že recenzent hrozně touží psát o díle, a tak ať si možnost psát o něm zaplatí!) a ČEKÁNÍ NA LÁSKU (Nová Forma, Týn nad Vltavou, obálka František Tylšar, 31 s.). Autor Oldřich Antonín Hostaša mi tu druhou dodal k recenzi také jen elektronicky, jestliže mi elektronická k recenzi nestačí, měl bych být asi rád, že si ji mohu sám pracně vytisknout. Což jsem taky udělal a lituji, že po takovém bezohledném panském zacházení s kritikem jsem recenzování prostě neodmítl; teď mi nezbývá než o obou „dílech“ napsat pár upřímných slov.
LUDVÍK DIVIŠ
Na lednovém setkání brněnské pobočky česko-kubánské společnosti se rozvinula zajímavá diskuse. Hostem byl slovenský mládenec, který coby student geografie strávil několikatýdenní stáž na Kubě a v diskusi se jej jedna starší dáma zeptala, jakže je to teď na Kubě s piercingem, tetováním, dredy a dírami v nohavicích. Mládenec řekl, že se s tetováním i piercingem nejednou setkal, a že se Kuba v těchhle věcech evidentně začíná docela otevírat světu. Dáma si povzdechla, že to za její návštěvy Kuby před mnoha léty nebylo a že je to škoda, načež se zvedl Aleš Hubert a poněkud pohoršeně připomněl, že nažehlené košile dobré soudruhy nedělají, a že on zná spoustu dobrých levičáků velmi nekonformního vzhledu. A že ať si vzpomeneme na naše skvělé svazáky z let osmdesátých. Takové krásné košile a kravaty, a jak pak panečku v devadesátém obrátili o 180 stupňů. To měl svatou pravdu, jenže to nefunguje ani obráceně. Pokud si dnes někdo do gatí udělá půl tuctu děr, autentického levičáka to z něj taky neudělá, ani kdyby mu bylo, s prominutím, vidět až na pytlíka.
FAINA SAVENKOVOVÁ
Jestlipak se Glycínie může stát jednou z hlavních postav povídky? Samozřejmě může! Pokud se dokáže spřátelit s Kočkou. Akorát že kočky jsou velice vrtošivé, takže to nebude zrovna lehké.
EVA FRANTINOVÁ
Tabako, fabriko, doktoro, tekniko, medicino, profesoro, akademio, universo, universitato, provinco, generalo! Nad těmito slovy bych nakreslila zelenou hvězdu. Zelená hvězda je znakem esperanta.